Vault šílené brahminy - největší stránka o sérii Fallout v češtině a slovenčine.

Fallout

Válka. Válka se nikdy nezměnila… V roce 1997 se zrodila hra, která se měla stát legendou. Již její demo vzbudilo zájem – v té době právě mizela stará generace RPG (Role Playing Game, vykládáno jako „hra na život“) a byla nahrazována novou, která díky Windowsovým Directům mohla předvést do té doby nevídaný 3D prostor zářící barvami a hýřící pixely (první hry této generace se nedaly hrát). Fallout plně využíval již zaběhnutých postupů, které byly doplněny o novátorské prvky s pečlivou obezřetností, zcela v duchu ponaučení z Čapkovy povídky o pejskovi, kočičce a dortu. Hra byla původně vyvíjena na systému GURPS, později ji však Black Isle Studios (výrobce hry) přepracovalo na vlastní systém SPECIAL, který z GURPSu vycházel. Tahle předělávka umožnila zmateným programátorům, kteří si během vývoje hry postupně začali uvědomovat, co vlastně chtějí, vložit nové prvky. Nové prvky sice znamenaly nové zmatky, ale většina se spravila během vývoje, přestože to prý bylo dost natěsno. Hráč se na vše dívá pěkně z izometrického pohledu v 256-ti barvách. Inventář, mapa, poznámkový blok a vůbec interface je řešen velmi stylově jako předválečný přístroj, který vypadá tak trochu jako databanka z roku 1950. Elektronky, vakuové obrazovky, tlusté izolované dráty a hrubé tištěné spoje vytvářejí vskutku jímavou atmosféru Studené války. Až z toho mrazí. Svět je přehledný, ale nikoliv prázdný a je radost se na něj dívat. Kamera bohužel nejde natáčet a problém se zdmi je vyřešen zprůhledňující bublinou kolem postavy. Kolem hlavní, jediné postavy. Fallout patří k těm RPG, která cíleně budují vztah mezi hráčem a jeho postavou. K tomu přispívá i již zmíněný systém SPECIAL (Strenght, Perception, Endurance, Charisma, Intelligence, Agility, Luck – tedy Síla, Vnímání, Odolnost, Charisma, Inteligence, Obratnost, Štěstí). Hráč je se svou postavou silně spjat, neboť ovlivňuje její osobnost od jména až po výkony v posteli. (Tzv. Tamagoči-efekt.) Kromě hrdiny je zde ještě pár dalších osůbek: spolubojovníci a NPC (Non-Playing Character, tedy postava, za kterou se nedá hrát, ale jenom s ní kecat nebo jinak interagovat.). Ti si žijí svůj vlastní, většinou pěkně mizerný život, který je náhle narušen člověkem zvenčí – vámi. Spolubojovníci se k vám mohou přidat a pomáhat vám, ale jsou to taky jen lidé a občas se třeba netrefí. Kromě toho mají svou vlastní minulost a svůj vlastní cíl. Můžete se tak post-nukleárním světem potloukat jako vlk samotář, nebo s partou přátel. I to má velký vliv na atmosféru. Takže, o co se jedná: Po vyčerpání přírodních zdrojů (ropa, uran, snášenlivost apod.) se státy na Zemi pustily do totální války, za kterou by se nemusel stydět ani dr. Goebbels a pomalu se vyhlazovaly. Nakonec, roku 2077, se jeden z válčících států rozhodl válku ukončit, a odpálil své jadrné zbraně.*1 Civilizace byla ukončena. Na severoamerickém kontinentu, na území megamocnosti USA, byly ještě před zničením postaveny obří protiatomové kryty – vaulty. Vaulty se měly otevřít až po mnoha letech, a jak jejich obyvatelé věřily, jejich úkolem bylo znovu osídlit planetu. Ovšem jeden z vaultů, Vault 13, měl docela smůlu, protože se mu pokazil vodní čip a náhradní na skladě nebyl. Velitel bunkru tedy vysílá ven agenta majícího za úkol najít náhradní součástky a tím zachránit dva tisíce jeho obyvatel. Myslím, že příběh je docela osvěžující, po všech těch „odvěkých zlech,“ „příšerných dracích/kouzelnících/císařích “ atp., kterými nás krmily Ultimy, Might and Magicky a další předchůdci Falloutu. Za dveřmi bunkru, jenž jako by symbolizoval omezený, uzavřený svět, se ale nachází svět jiný, svět svobodný, svět, kde jedinými hranicemi jsou schopnosti hráčovy a jeho postavy. Svět, po kterém my všichni skrytě toužíme. Lidstvo totiž přežilo. (Krysy, švábi a lidé jsou tvorové, kteří přežijí cokoliv, byť i jen z pouhého trucu.) Svět „tam venku“ je podobný tomu našemu, ale je změněn nukleární válkou. Lidé utvořili nové sociální struktury, většinou na bázi anarchie a raného feudalismu, ale není problém prostě žít sám za sebe. Hráč je do tohoto světa vsazen jako návštěvník odjinud mající jediný úkol, totiž nejít nový, nepoškozený vodní čip. Později ještě přibude další problém: Vůdce chce nastolit na Zemi věčný mír tím, že všechny lidi sjednotí, odstraní individualismus a překoná diference. Což se neshoduje se záměry rodného Vaultu, takže je před hrdinu postaven další úkol. Neutralizuj hrozbu! Jak si s tímto problémem poradí, to je už jen a jen na hráči. Právě neuvěřitelná volnost, kterou Fallout hráči dává, je tak přitažlivá a jedinečná. Zkuste podobným způsobem hrát třeba Might&Magic! Fallout vám dává život a svět, který můžete ovlivnit (rozvádí tak ideu Matrixu); funguje jako zrcadlo, v němž každý odráží svou tvář. Osobně mi například činí značné psychické obtíže hrát za zápornou postavu. V průběhu hry je hráč postaven před menší problémy, které se téměř vždy dají řešit různými způsoby, můžete jít přes mrtvoly či naopak cestou diplomacie. I ta je pořádně rozvětvena, a vašemu svědomí vskutku není (nemělo by být) jedno, zda své smluvní závazky splníte, nebo na všechno hodíte bobek a (s)prostě si vezmete, co chcete. S osobami tak nejedná vaše postava, nýbrž vy sami. V závěru hry pak řešíte morální dilema: na jedné straně věčný mír za cenu ztráty svobody, na straně druhé relativní stagnace, konzervatismus a svoboda se všemi výhodami a nevýhodami, které z toho vyplývají. Snad poprvé za celou hru neexistuje kompromis, protože jsou jen dvě možnosti a obě jsou špatné. Pokud splníte důsledně všechny questy, budete zahrnuti nevděkem, protože bezpečný svět přece nepotřebuje hrdiny! Tak to přece na vlastní kůži pocítil naši vojáci, kteří na francouzském či anglickém nebi, pod sluncem Afriky či na zmrzlých pláních Ruska překonávali tisíce útrap, aby za ně byli pochváleni pobytem v lágru… Hra tak končí prohrou, nelze ji zabránit, jako by tvůrci řekli: „Je to tvůj svět a pořádně si jej užij, neboť tvůj osud je již předem daný.“ *1 Pro zájemce o historii je zde časová osa v Bibli Falloutu a Dějiny světa před Falloutem