Vault šílené brahmíny - největší stránka o sérii Fallout v češtině i slovenčine | Fallout 1, Fallout 2, Fallout Tactics, Fallout 3, Fallout New Vegas, FOnline, Fallout 4
.. vstup do vaultu .. orientace .. vaultmasteři .. kontakt .. poslat novinku .. kniha hostí .. fórum .. archiv ..

Fallout: New Vegas

novinky
recenze
hráčské recenze
návod
spolubojovníci
screenshoty
videa
zbraně
download
wiki
fórum

FOnline

novinky
faq
fórum
FOnline: 2238
status
server-boy 2238
manuál
mapy
instalace
screenshoty
gang VŠB
wiki-boy 2000
download
The Life After
status
manuál

Fallout

novinky
recenze
návod
města
náhodné lokace
postavy
spolubojovníci
vault-boyové
holodisky
konce
texty ze hry
vychytávky
archiv zvuků
screenshoty
demo
wiki
fórum
download

Fallout 2

novinky
recenze
návod
města
náhodné lokace
postavy
spolubojovníci
předměty
zbraně
brnění
automobil
holodisky
karmické tituly
konce
texty ze hry
kulturní odkazy
zajímavé sejvy
vychytávky
screenshoty
archiv zvuků
mapper
modifikace
wiki
fórum
download

Fallout Tactics

novinky
recenze
návod
charakter
mise
náhodné lokace
zbraně
brnění
vozidla
holodisky
drogy
screenshoty
multiplayer
hrajeme po netu
tipy a triky
editing
obličeje
modifikace
wiki
fórum
download

Společné

bible
časová osa
bestiář
pitevna
traity
perky
technologie
zbraně vs. realita
bugy
tajemná tajemství
technické problémy
licence

Fallout projekty

Fallout Online (V13)
Fallout 4
Fallout 3: Van Buren

Příbuzné hry

Arcanum
AshWorld
Fallout: BOS
Fallout 3
Fallout: PNP
Fallout: Warfare
Fallout Tycoon
Lionheart
STALKER
Borderlands

Hry naživo

Fallout LARP
Fallout RP
download

Soutěže

O brahmíní vemeno
screenshot měsíce
žebříček charakterů
žebříček kr. zásahů
masový hrob
rychlonožka

Zábava

povídky
poezie
knihy
komiksy
filmy
hudba
kvízy
humor

Různé

články
rozhovory
jak přežít
wallpapery
bannery
průzkum
srazy a setkání
IRC channel
odkazy

Vault šílené brahminy - největší stránka o sérii Fallout v češtině a slovenčine.


Fenix - Mise Redeemer: 3075


Rok : 3075
Místo : Spaceport City #1954A, Mars


"Kapitán John Harris letové kontrole, žádám o povolení ke startu !" John stál ve celké místnosti plné holografických obrazovek, monitorovacích zařízení a v přítomnosti četného kontrolního personálu a inteligentního počítače řídícího nezbytné funkce lodi. Harris sám byl vysoký, velice štíhlý a poměrně inteligentní mladý muž, momentálně očividně pěkně rozzuřený. Hleděl do jedné z obrazovek comlinku a poslouchal instrukce o startu. "Letová kontrola kapitánu Harrisovi, proveďte znova testy motorů, elektroniky, stavu paliva a integrity trupu !" Harris už doopravdy vybouchl : "TO jsme už dělali nejméně tisíc krát, hodláme odstartovat ještě tento týden ?!" mezitím se zprostřed mísnosti ozvalo : "Přijata vstupní data, chcete provést kontrolu, pane Harrisi ?" a zdánlivě klidný člověk v monitoru comlinku naléhavě oznámil : "Pane Harrisi, toto je životně důležitá mise pro přežití New USA a já jsem jeden z lidí, který se má postarat o to, aby všechno šlapalo tak, jak má." a s výdechem se podíval z okna na startovací plochu. Stála tam obrovská vesmírná loď aerodynamického tvaru a se zcela hladkým povrchem, ze kterého vyčnívala jen věž můstku a v každém rohu plavidla byly přibudovány velké modré a poměrně ploché pásy. Antigravitační motory. "Jessie, proveď kontrolu" řekl Harris, který si na dispečerovi již očividně vylil vztek. "Ano pane…" odpověděl počítač "Nevypadáte potěšeně, nechcete kávu ?" "Ne, díky" pousmál se John. V tom se na jednom z holografických monitorů začaly zobrazovat údaje : Kontroluji…. Antigravitační motory….. V pořádku, elektronika : paluba 1 : v pořádku, paluba 2 : v pořádku… Stejně přehnal i dalších 60 palub, potom stav paliva a integritu trupu… Všechno v pořádku. "Vidíte ?" obrátil se John zpět k comlinku. "Kapitáne, tyhle Antigravitační motory jsou úplná novinka, MUSÍME je neustále kontrolovat." odpálkoval dispečer. "Jessie, slyšelas to ?" otočil se Harris zpátky k počítači. "Ano pane" odpověděl počítač. "Kontroluj motory každé dvě hodiny" přikázal Harris, načež se otočil zpátky k obrazovce "Stačí ?" Muž od kontroly ale už nevnímal a klepl do tlačítka u zvonícího comlinku. "Pan prezident" oznámil mechanický hlas comlinku. "Dej mi ho na dvojku" odpověděl nejistě dispečer. Obrazovka comlinku se rozpůlila a v druhé půlce se objevila tvář muže středního věku s ustaraným výrazem. "Potřebuji, aby ihned odstartoval projekt Redeemer." "Ale pane.." odvětil dispečer "IHNED !" přerušil ho prezidet. "A-ano pane" zakoktal se dispečer. Vydechl a znova se zahleděl na monitor. "Lodi Redeemer, máte povolení ke startu !" "Konečně !" vyhrkl Harris "začíná odpočítávání" oznámil počítač. "připravte se !" řekl John posádce. "10-9-8-7-6-5-4-3-2-1" ozval se počítačový hlas. "zážeh" zašeptal Harris sám pro sebe. "Hodně štěstí" řekl dispečer. Ale to už byla komunikace přerušena. Obrovské modré pláty se slabě rozzářily a začaly z nich vycházet bledě modré paprsky. Zičeho nic se kolos zvedl a otočil se kolem své osy jako pírko. Přední pláty zazářily dvojnásob a předek lodě se vznesl, poté se rozzářily všechny čtyři a nečekanou rychlostí se začala loď vzdalovat od rudého povrchu planety. "Je zadán směr ?" zeptal se Harris jednoho z pilotů. "ano" odpověděl pilot "na Zemi budeme za týden"

Loď se tiše nesla prostorem, teď, v místech minimálního vlivu gravitace, byly motory vypnuty. John stál na můstku a hleděl z okna, když k němu ze zadu přišla jeho žena, Gina Harrisová : "Jaký je výhled na moře, kapitáne ?" Harris se otočil a podíval se na ni; měl před sebou ženu starou asi jako on, ale nižší a také dost štíhlou. "Moc pěkný, paní Harrisová" a objal ji kolem pasu. Chtěl ještě něco dodat, ale přehlušil ho hlas Jessie : "Aktivuji iontové motory 3…2…1…teď !" Zadní část lodi se otevřela a vysunuly se z ní dvě turbíny, ze kterých chvíli na to začaly šlehat modré plameny. Loď začala zrychlovat. "Kapitáne, iontové motory běží na 20 %" řekl 2. pilot. "Dobře, rozjeďte je do 60 %" odvětil John. "Ano pane, nastavuji motory na maximální bezpečný výkon." Harris se otočil a zahlédl malého obtloustlého chlápka jak se baví s Ginou. Pospíšil si k nim, podíval se na něho, ukázal Gině na cedulku se jménem a řekl : "Můj majetek, tady to máš napsané Michaeli !" a Michael na to : "Klídek Johny, mám jen v plánu Ginu odvést do kajuty a přepsat jí tu cedulku !" "Harrisová jsu a Harrisová zůstanu, Johna podvádím jedině potají !" usmála se Gina a šťouchla Johna do břicha. "To mám brát jako přiznání ?" odvětil John "Počkej, píšu si jména !" a Michael mu začal energicky podávat papír. V tom se lodí rozneslo vysoké pískání a uprostřed můstku se zobrazil obrovský holografický monitor. "Do prčic, proslov prezidenta !" zděsil se Michael. Ale to už se na monitoru zobrazil záběr na řady vojáků postupující v ulicích města, navlečených do Iontových energozbrojí MK VI. Za nimi šla brigáda bojových robotů a všemu kralovaly čtyři plasmové tanky končící průvod. Z monitoru se ozval prezidentův hlas : "V našem tažení za surovinami jsme dnes dobyli nových 127 km2, města new California, Harringston, Piarret a část velkoměsta Great York. Rozvinuté technologie New USA jsou nejlepší na Marsu a sjednocení všech zemí v jednu je téměř na dosah ruky !" Obrazovka zhasla. "Tyhle války o suroviny jsou naprosto k ničemu… Doufám, že na zemi najdeme něco užitečného a tohle šílenství skončí." podíval se John zpátky na Michaela. "Myslíš, že New USA nebude chtít nové teritoria ?" odpověděl Michael, "Tohle je marné… ještě že lidé neměli od druhé světové války už na válčení čas." "Jo, vsadím se, že nebýt komety, zemi by se nic nestalo a lidé by válčili vesele dál !"odvětil John "Ironie je, že se lidé schovali do Vaultů, které byly navrženy proti válce… Kdyže ta kometa vůbec dopadla ?" řekl a podíval se na Ginu, ta se na chvíli zamyslela a pak řekla : "Rok 2077 ? Jo, určitě, 2077." "Jak je na tom vlastně projekt Nová kometa ? Myslíte, že se vědcům povede vyvinout rakety země - fakt-hodně-daleko?" poptal se Michael a Gina mu bleskově odpověděla : "za pár dní by měla být dokončena a testována první raketa" John se usmál : "Jen aby to bylo opravdu pár dní, antigravitační motory měly být před dvěma lety hotové taky za pár dní…" Do toho promluvila Jessie : "Pane, chcete oběd ?" "Jo, už mám docela hlad" pohlédl na počítač Harris "A udělej taky něco tady pro Ginu a Michaela." Pak Jessie promluvila k celé lodi : "Motory běží na plný bezpečný výkon, na zemi budeme za 6,542175 dne"

Den čtvrtý :
Chodbami se rozlehl Jessiin hlas : "Čtvrtý den mise; datum : pátého června tři tisíce dedmdesát pět; čas : osm hodin nula minut" "Ale do prčic" řekl John když se zvedl a pak zase ospale spadl spátky na postel; přímo na Gininu ruku "AU !" vykřikla, "Co je ?!" a podívala se na Johna, při čemž si mnula ruku. "Promiň…. Já toho už mám plný zuby !" řekl John a zase se zvedl. "A co maj tvoje zuby společnýho s mojí rukou ?" obořila se přiblble a rozčileně Gina. "Prosim tě, nech to být" odvětil John a zaběhl na záchod. Gina ještě notnou dobu nadávala, ale když byli oba v uniformách, uklidnila se a šla s Johnem na můstek. Už tam stál Michael a prohlížel si vzduchoprázdno kolem lodi. Potom si všiml nově příchozích : "Nazdar Johne, dobré ráno Gino… Hele, Johny, nemohl bys tu Jessie ztišit, každé ráno se mi do hlavy nahrne tolik informací o čase a datumu, že je můj mozek nemůže zpracovat" "Tadydle John je po ránu ale příliš aktivní, co říkáš, Johny ?" rýpla si Gina. John se obořil : "ŽÁDNÝ Johny, jsem Jo…" Přehlušil ho Jessiin hlas : "VAROVÁNÍ ! CELÉ POSÁDCE ! NEPRODLENĚ SE SHROMÁŽDĚTE VE STŘEDU LODI ! PILOTI A KAPITÁN ZŮSTANOU NA MŮSTKU ! JSME NA KOLIZNÍM KURSU S METEOREM ! OPAKUJI, JSME NA KOLIZNÍM KURSU S METEOREM ! SRÁŽKA NASTANE ZA 1 HODINU!" "Zaměřte meteor a ukažte mi ho na monitoru ! VYPNĚTE iontové motory !" přiklusal John k pilotovi. Ten chvíli cosi provozoval na klávesnici počítače a pak řekl : "Hotovo pane" chvíli se zaraženě zahleděl na údaje na monitoru a oznámil naléhavě Harrisovi : "Pane, je obrovský ! průměr má přibližně pět a půl kilometru, ten nás rozmázne jako mouchu !" John se naléhavě otočil k Gině a Michaelovi : "Jděte do prostřed lodi, budete tam nejlépe chráněni !" Ale oba zůstali stát tam kde byli. Gina odpověděla : "Jestli nás to zasáhne, stejně zemřeme a jestli ne…" "DOBŘE !" nechal se přesvědčit Harrison "máme čas otočit loď ?" zeptal se pilota a ten bez zaváhání odpověděl : "ne pane, ten šutr je moc velký a my letíme moc rychle !" "Dobře, tak co navrhujete ?" řekl na to John "nevím.. bezpečnostní protokoly s ničím takovým nepočítají.. Opravdu nechápu, jak si na Marsu mohli nevšimnout tohodle balvanu." Harris se zamyslel. Pak do ticha zasáhla Gina : "A co antigravitační motory ?" "K čemu ?!" Zeptal se pilot "deaktivace gravitace meteoru nám nepomůže" "Ne, ne, o to mi nejde… Ale kdybychom překalibrovali motory, mohly by místo pohlcování gravitace gravitaci vytvářet !" odvětila Gina. "To ještě nikdo nezkoušel, je to technicky vzato blbost… Teoreticky by to ale mohlo fungovat… Takže do toho !" navrhl pilot a začal mlátit do počítače. Po chvíli vykřikl : "Mám to ! Ale bude to fungovat jen při běhu motorů na dvě stě procent. Také při téhle akci skoro jistě některé motory mohou vypadnout… Loď může bezpečně fungovat na třech motorech; případně na dvou, pokud zbyde jeden ve předu a jeden vzadu." "Takže do toho" vykřikl Harris. "Hotovo" onámil pilot po chvíli mlácení do klávesnice "aspoň doufám… Teď už nezbývá nic než jen čekat" Po další chvíli ticha přerušované ťukáním Michaelova prstu do stolu řekl pilot : "Meteor je téměř na dosah gravitačního pole motorů" "Dobře, aktivujte motory !" přikázal John. pilot zmáčkl několik tlačítek a z antigravitačních motorů začala sálat modro-červená záře. loď se přibližovala obrovskou rychlostí ke kolosu; ale očivině zpomalovala. Motory běžely na 200 %... Ze zadního levého motoru se začínal ozývat hlasitý praskavý zvuk, barva záře se zčala měnit na rudou. Povrch desky napraskl, zpod motoru unikala pára… A po chvíli uletěl, zrychlený gravitací ostatních. To samé se začalo opakovat i u zadního pravého. "Pane, o ten motor už nesmíme přijít !" vykřikl pilot. "Převeďte z něho energii do předního pravého motoru !" rozkázal John. Pilot rychle zadal instrukce počítači. Přední pravý motor se rozžhavil do ruda a po chvíli také odletěl. "Pane, musíme snížit výkon, ty motory už to neutáhnou !" řekl pilot. "snižte výkon motorů a zapněte brzdící motory, na plný výkon !" vykřikl Harris. Antigravitační motory nabyly své původní modré barvy a z boků lodi se vysunuly dvě iontové turbíny mířící směrem ke spodku Redeemra. Posléze na to z nich vyšly charakteristické modré plameny; loď se naklonila spodkem k meteoru. "To neubrzdíme" zařval pilot. "Dobře, dobře, znova přehřejte antigravitační motory….. tři-dva-jedna--teď !" zavelel Harrison a při tom se díval na obrazovku. Loď začala znovu prudce zpomalovat, ale povrch meteoru se stále rychle přibližoval. Gina pořád potichu opakovala : "moc rychle, moc rychle, moc rychle…" a při tom křečovitě svírala Johnovu ruku. Michael stál vedle nich, prudce mu tlouklo srdce a ani si nevšímal, že se na něj vylívá na stole postavená cola; pilot seděl se založenýma rukama a napjatě čekal, už nemohl nic dělat. Zdálo se jim, že se čas zpomalil, měly to být poslední chvilky jejich životů. Pak se ozval tlumený náraz.. A nic se nestalo ! Pilot otevřel oči a s nadšením řekl : "Byli jsme už moc pomalí, ten meteor nám maximálně poškrábal lak !" Dalších několik minut zavládlo na můstku ticho přerušované jen tlukotem srdcí přítomných. Do toho se jako blesk z čistého nebe vmísila ozvěna radostného křiku ze středních palub lodi a na můstku jako by všichni ožili… Gina pustila Johnovu ruku, zavýskla a sedla si do sedadla druhého pilota… John se také posadil, ale do svého kapitánského křesla. Michael si očividně nic nedělal se zchováním jakékoli autority, sundal si triko od coly a s vítězným křikem začal obíhat kolem počítače Jessie, která výjimečně nic neříkala. Gina mezitím zase vstala z pilotova sedadla a skočila na Johna; obejmula ho a začala ho divoce líbat. Pilot se na párek s úsměvem podíval a řekl "kapitáne, potřebuji rozkazy k dalšímu postupu, mám znova nastavit kurz na Zemi ?" John byl dočasně indisponován a tak se přes Ginu zmohl jen na slabé "Hhm, h !" Pilot se otočil zpět k terminálu a řekl : "Beru to jako souhlas pane." A v tu cvíli, co se Michael uklidnil a Johnovi se podařilo dostat z Ginina sevření, vtrhl do kabiny zbytek obsluhy můstku ještě s nějakými techniky ze strojovny a začali střídavě děkovat a střídavě objímat pilota a Harrisovy; Michaelovi se povedlo mezitím někam vytratit. Toto vítězství nad meteorem se slavilo ještě několik dní, téměř až do příletu k zemi.

Den sedmý :
"Sedmý den mise; datu…" ozývalo se chodbami. "Do prdele Jessie" vypěnil John. Vstal, rozhlédl se kolem sebe a zjistil, že Gina už v kajutě není. Vzdechl, natáhl se do uniformy a vyletěl na chodbu, byla už úplně prázdná, což bylo poněkud nezvyklé. Až pak to Johnovi došlo; sedmý den, už jsou u země ! Rozběhl se na můstek, kde už byla většina personálu v pohotovosti. Uprostřed místnosti u Jessie stál dr. Nursley, vedoucí projektu Redeemer. John k němu došel a pozdravil ho. Nursley se otočil,zadíval se na Johna a pak řekl : "Pane Harrisi, máme nejnovější snímky planety, měli bychom si znova projít úkol mise." A než stačil John cokoli říct, otočil se Nursley k nově objevené obrazovce s modelem Země… Byla to pustina, na celém povrcu nerostla jediná rostlina, ale v atmosféře byl stále kyslík. Nad pustinou se tyčily trosky měst. Moře bylo v ironickém kontrastu, v něm byl pravděpodobně dosud život a nápadně zářilo vedle temných dun pustiny. "Mohli by jsme přistát v Central City, mají tam i starport, ale automatiké obranné systémy by nás nepustily a ve městě už pochopitelně nejsou lidé. Takže se nabízí možnost přistát zde" a Nursley ukázal na Kanadu. "Zde na těchto planinách je na Redeemer dost místa. A tady vypustíme sondy; jednu zde a jednu zde. Sondy se musejí provrtat blízko k Zemskému jádru a z každé vrstvy povrchu vyzvednou vzorky hornin, možná se nám podaří najít pod povrchem některé potřebné suroviny. Kolem místa přistání mezi tím pošleme průzkumný oddíl, možná najdeme něco užitečného. Sondy by měly být hotové za dva dny, potom je ještě musíme dostat zpátky na loď. A potom rovnou domů." "Heureka" zvolal Harris "plán je zopakován po třetí a dost !" a odešel za pilotem. "Pane, zadali jsme kurz, přistaneme za hodinu" řekl pilot. "Ach.. Je kolem místa přistání něco zvláštního ?" Zeptal se Harris "Poblíž je prastaré město…. Ale jedna věc mi připadá hodně zvláštní. Na planetě není jeden velký kráter od komety, jak by se dalo očekávat, ale hodně menších kráterů, většinou uprostřed starých měst nebo u vojenských základen. Vím, že mezi tím mohlo na zemi dopadnout víc šutrů, ale na taktických pozicích..." zamyslel se pilot. Harris po chvíli odpověděl : "pokračujeme podle plánu, možná dole něco zjistíme."

O hodinu později loď zlehka dosedla na plochu pouště. Ze spodní části lodě s vysunul podvozek a rampa na výjezd votidel. Z útrob lodi začaly na rampu vyjíždět dvě obrovské nákladní vozidla, kterým ze zadu trčely přední části sond; podlouhlých tyčovitých přístrojů, které měly vepředu nejmodernější vrtnou techniku a uprostřed prostory na vzorky z planety, úplně vzadu byl palivový prostor. Za nimi vyšla většina posádky, kromě techniků, kteří opravovali trup poškozený od explodovaných antigravitačních motorů a pilotů, kteří byli ve stálé pohotovosti. Trojice Michael-John-Gina postávala vedle jednoho z vozidel a něco konzultovala s jedním z řidičů. Druhého řiduče měl odchyceného Nursley a říkal mu přesně co a kde má dělat. Zbytek posádky byl roztroušen kolem lodi a většina nic nedělala, jen si prohlíželi zálibnou pustinu. Když Michaela a Harrisovi řidič opustil, všimli si že se Nursley staví na jedno z vozidel. Měl v ruce megafon a za chvíli spustil : "Jsem dr. Nursley, vedoucí projektu" Jako kdyby to nikdo nevěděl "Gratuluji celé posádce, i přes pár menších problémů a jeden, pravda, hodně velký, se nám podařilo doletět až sem. A když už jsme tady, nesmíme nic zvorat. Řidiči těchto vozů už mají svoje rozkazy, zbytek posádky se rozptýlí po okolních vojenských základnách a do přilehlého města. Teď by každé skupince měly přijít na PDA instrukce o přiděleném teritoriu. Porozhlédněte se po jakýchkoli informacích o nalezištích plynu, ropy, cínu a mědi. Vraťte se do dvaceti hodin. Akce začíná za půl hodiny." John, Michael, Gina a ještě další dva muži od radarového týmu dostali domy kolem centra města. Po půl hodině příprav se všichni sešli s ostatními průzkumnými skupinami u rampy lodě. Na průzkum vyrazily všechny skupiny součastně, ale pochopitelně každá jinam. Asi po hodině cesty se Johnova skupina dostala do města. Bylo to hotové dílo zkázy. Kolem byly zříceniny domů-vesměs se z nich zachovalo jen jedno patro-sice bylo vidět pár pokusů o rekonstrukci, ale očividně neůspěšné. Ostatní skupiny se už rozprchly do jiných částí města, Johnova se už dostala do centra. Prohledávali jednu budovu za druhou, v některých nebylo nic, někde byly polorozložené krámy, nábytek. Jako poslední si vybrali honosně vyhlížející budovu uprostřed centra, vypadala jako radnice. Později, když vlezli dovnitř, se tato doměnka ukázala jako fakt. Začali prohledávat patro za patrem, až ve třetím našli zamčený trezor. John ho otevřel páčidlem, které našel na chodbě. Už i na oceli se projevil zub času. Uvnitř našli funkční holodisk a pipboye, který už nefungoval. Byla to velmi zastaralá technologie, ale před misí nafasovali dekodéry holodisků do jazyku známého moderním počítačům a nástavce - a tak toho rychle využili. Z PDA se ozval mužský hlas : "je dvacátého čtvrtého června dva tisíce dedmdesát sedm. Válka o suroviny zuří v plném proudu - zrovna včera se po ulicích tohoto města procházeli američtí vojáci v energozbrojích, ale dnes nás osvobodila Kanadská milice. Je to hrůza, lidé umírají, jako by lidský život už nic neznamenal, jako by ropa byla dražší než lidský rozum, který se už asi naprosto vytratil. Včera mi zabili američané ženu, utíkala se schovat a oni ji zastřelili ze zadu jako psa - a smáli se tomu. Viděl jsem to na vlastní oči. Pro ně je zabíjení jako sport. Ne, že by naše milice byla lepší, ale alespoň nezabíjí Kanaďany. Doufám , že se mi podaří zachránit alespoň syna, přes naše běžence se mi ho snad podaří propoašovat do Vaultu. Ještě že mě teď už nikdo nerespektuje jako starostu, jinak bych už asi byl dávno mrtvý. Konec, Davi….." V tom se z PDA ozval zlověstný zvuk sirén. Muž zaklel a vykřikl "RAKETY !" bylo slyšet, jak holodisk i s pipboyem hodil do trezoru a zaklapl ho. Po chvíli sirény dozněly a bylo slyšet nářek a křik lidí na ulicích okolo. Potom se ozval svist, strašlivá rána, hřmění a - ticho. Holodisk se zastavil. "Elektromagnetická vlna" poznamenal John a všichni se na sebe podívali. Po chvilce ticha řekla Gina : "Pane bože… Takže to nebyla kometa…" Michael se také ozval : "Jak se kurva podařilo vládě zatajit TOHLE ?" po chvíli odpověděl John : "To by mě ani tak netrápilo, jako spíš - možná to bude znít paranoicky, ale co se teď odehrává na Marsu ? Válka o suroviny ! A jak se jmenuje projekt na výzkum raket, prý proti vesmírným tělesům ?" "Nová kometa" řekla šeptem Gina. "Pojďme, možná je Nursley dostatečně důležitý, aby o tomhle věděl." zavelel John.

Další dvě hodiny se plazili zpátky na Redeemer, ale po chvíli rozmýšlení se rozhodli nechat Nursleyho dokončit vrty. Kilometr od Lodě byla zdánlivě bezedná díra a o další kilometr ještě jedna. Vedle každé stály jako stráže náklaďáky. Po dalších dvou dnech čekání se sondy dostaly zpátky na povrch za pomocí motorů. Hluboko pod zemí byla bohatá naleziště téměř všech surovin, co potřebovali a tak, když se posádce podařilo dát sondy zpět na náklaďáky, které potom pomalu dojely na loď, urychleně odstartovali. Tentokrát loď už tak lehká nevypadala - dva motory těžko dosáhnou výkonu čtyř - ale loď odstartovala bez větších poblémů a po chvíli vystoupala na orbitu Země. John se rozhodl si konečně popovídat s Nursleyem, a protože Gina i Michael trvali na tom, že s ním půjdou a tak trojice vyrazila do Nursleyho kajuty. Když vešli dovnitř, Nursley seděl u svého stolu a prohlížel si nějaké dokumenty. Než stačil cokoli říct, John vyrazil : "CO se stalo roku 2077, pane Nursleyi ?" Nursley se na něho udiveně zahleděl a s rozmyslem odpověděl : "Lidstvu a zemi zasadila tvrdou ránu kometa, to snad ví každý." "Chci podrobnosti" naklonil se k němu John. "Těleso dopadlo na území USA blízko New Yorku a tlaková vlna zasáhla VELICE široké okolí, až dvě stě kilometrů od místa dopadu. Prach potom zaclonil slunce a život na zemi vymíral" řekl Nursley. Ale John začal zpochybňovat : "Neviděl jsem na zemi ŽÁDNÝ kráter odpovídající velikosti komety. Ale co takhle : na zemi dopadl velký počet komet odpálený lidmi samotnými, které po dopadu zničily okolí a zamořily ho radiací." "O čem to mluvíte ?" rozesmál se Nursley. "NEDĚLEJTE, ŽE NIC NEVÍTE, NURSLEY !" rozeřval se John. Nursleův sebevědomý výraz se změnil ve výraz strachu. "N-ne, já nemůžu…" "DĚLEJ !" běsnil John a třískl pěstí do stolu. "j-jo, je to pravda, starý svět byl zničen pumovými útoky." přiznal Nursley. "Jaký druh ?" pokračoval ve výslechu John a Nursley vypískl : "Atomovky" "Takžes měl pravdu" otočila se na Johna Gina a pak se podívala na Nurleyho a pokračovala : "Co projekt Nová kometa ?" Nursley zakroutil hlavou a odpvěděl : "O tom opradu nemůžu nic říct" "že ne ?" Zepta se potichu John a pak dodal : "Jessie, obranné systémy" a ze stopu se vysunula věžička s rotačním kulometem, která začala ihned mířit na Nursleyho a ten v rychlosti spustil : "Projekt Nová kometa je projekt na vývoj a výzkum útočných hlavic země-země" "To jsem potřeboval vědět" řekl John a spolu s Michaelem a Ginou vypadli ven, za nimi se na dveřích Nursleyovy kajuty zapnul externí zámek. Trojice se přemístila na můstek a Harris přikázal pilotovi, ať zrychlí na 90 % maximální rychlosti iontových motorů. Po ujištění, že ta rychlost není bezpečná, vyřkl John rozkaz znova. Plameny z motorů se prodloužily. "Očekávaný příjezd : 3 a půl dne" ohlásil pilot. "Jen abychom to stihli před vypuknutím opravdové války" řekl si pro sebe John.

Den dvanáctý
John hleděl z okna můstku. Díval se na zvětšující se siuletu rudé planety. Byl nedočkavý, ale bál se, co uvidí. "Pane, za šest hodin budeme na oběžné dráze Marsu." informoval Johna pilot. Harris se otočil a zadíval se na monitor. Byly tam základní údaje o momentálním pohybu a stavu planety. Všechno se zdálo v pořádku. Po šest hodin vše probíhalo tak, jak mělo. Pak se dostali na oběžnou dráhu planety. Pilot se otočil k Johnovi a řekl : "Jsou zadány přistávací koordináty, máme přistát potají nebo předběžně navázat kontakt se Starportem ?" "Ne, přistaňte zde" ukázal John na mapu Marsu a pak dodal "Tady si nás nevšimnou. Musíme se dostat sem, do vysílací stanice. Řekneme lidem co se chystá a můžou tu zprávu přijmout po svém. Dostatečný odpor lidí by mohl projekt sabotovat. Poto…" Michael Johna přerušil : "JOHNE ! Zachytil jsem signály z vojenských základen na povrchu a…" podíval se na Mars z okna. "Ach bože!" Na povrchu zazářily stovky sluncí. Modrých sluncí. Pulsní tlakové vlny se šířily do okolí a ničily vše, co jim stálo v cestě. Města se ztratily ve zlomku sekundy. A potom nastalo ticho. Dlouhé ticho. Zbyla jen poušť. Pustina. Stejně jako před tisíci lety. Ale byl zde rozdíl. Nestály Vaulty. Jen na oběžné dráze se vznášela malá, bezvýznamná loď.


Poznámka pro ty UT chtivé : Redeemer není atomovka, jak by se mohlo zdát, ale v překladu z Angličtiny znamená vykupitel, spasitel. A teď pro všechny : Menšině, která se dočetla až sem, děkuju, že si to veledílo vůbec přečetla J

Miniaplikace


Staň se pomocníkem při tvorbě, nakrm Šílenou brahmínu!:)




Fallout Bible


Vývojářské memoáry

Fallout 3: Van Buren


Rychlé odkazy
České stránky
Templáři VŠB
ABCgames



Zahraniční stránky
No Mutants Allowed
Duck and Cover
Planet Fallout
Fo3 ofic.stránky
Bethblog
The Vault
Trzynasty Schron
Falloup Online

Modifikace
Vault-Tec Labs
Killap.net
Last Hope
Fallout:Resurrection
Fallout:BGE
Mutants Rising
Fallout:Yurop

Pro autorizaci
pište na e-mail


Sponzoři VŠB

TOPlist