Vault šílené brahminy - největší stránka o sérii Fallout v češtině a slovenčine.

Hamster - Talk-show Znělka skončila. Objevil se dřevěný stůl s velkým zaobleným gaučem za ním. Reflektory kroužily po osvětlovací traverze a v pozadí plápolal krb. Ze strany rázným krokem vyšel upravený třicátník v těsném obleku a zamával. Publikum ve studiu začalo vzrušeně tleskat a pískat. Když aplaus odezněl, kamera se vrátila na moderátora. "Vítejte mí obdivovatelé, i vy, u obrazovek. Dnes uvidíte ve Večerní talk-show Johna Westa spoustu zajímavých hostů. Takže bez dlouhých průtahů - náš první dnešní host je doktor Frank Shanton. Chce nám říci o některých nových nebezpečích, která hrozí naší společnosti. Dobrý večer, Franku!" Z druhé strany vešel do záběru postarší muž s vysokým čelem a lehkou nadváhou. "Díky za pozvání Johne." Pozdravil. Podali si ruce a posadili se na kanape. "Takže před čím nás chceš varovat Franku?" "Podívej, Johne. Starověký Řím - tak mu alespoň dnes říkáme, že? Tak starověký Řím vytvořil, za použití expanzivní politiky, obrovskou říši. V měřítku tehdejší doby si klidně mohli Římané říkat vládci světa. A jak skončili? Porazil je snad vnější nepřítel? V době jejich největší moci? Jak? Samozřejmě, že ne! To na co dojeli byla touha po moci a prohnilá státní zpráva. Vždyť kvůli utlačování podružných barbarských kmenů nakonec Řím dobyli jeho bývalí vojáci. Myslíš, že si tehdy někdo představoval středověk, Johne? Kmeny soupeřící o moc? Bídu? Hlad? Mor? Myslíš si Johne, že "běžný" římský občan užívající si po práci v lázních - že tento člověk měl představu o tom, co příjde za sto let? O tom, že člověk jeho profese by mohl být nucen válčit? Nebo dokonce, že by se další příslušník jeho profese mohl objevit až po staletích? Toto jsou otázky, které si tehdy sotva někdo připouštěl. A přesto k tomu došlo, Johne." "To je zajímavé, Franku. Dnes jsi chtěl v našem pořadu mluvit o možných nebezpečích hrozících naší demokratické společnosti." "O tom mluvím, Johne. Lidé by se měli učit ze svých chyb. To, co postihlo pozdně antickou Evropu, hrozí nyní i nám." "Nepovídej, Franku!" Zasmál se moderátor a s ním i diváci ve studiu. "To se nám přece nemůže stát. Prohnilá státní zpráva? No Franku!" Řekl káravě John a s úsměvem na rtech mu dětsky pohrozil prstem. Lidé ve studiu tentokrát k smíchu přidali i divoký potlesk. "A chtěl by si snad správný Američan říkat vládce světa?" Diváci začali hučet a pískat. "Ale Johne! Nebezpečí zde hrozí! Když došlo k úpadku Říma, za smrtící zbraňě byly považovány oštěpy a meče. Dokážeš si představit, k čemu by mohlo dojít dnes? Máme jaderných hlavic, že bychom mohli vyhladit všechny lidi na povrchu Země. Kdyby jsme chtěli, můžeme během pár týdnů srovnat se zemí celé Andy!" "Toho se bojíš, Franku?" Ten se odmlčel. "Ne... Nebojím se, Johne... Člověk se může bát tmy, nebo psů, ale ne jaderné genocidy. Z toho by se nejspíš zbláznil. Na rozdíl od ní se totiž před tmou, nebo před psy může schovat." Po vteřině ticha zabrala kamera Johnovu schovívavě se usmívající tvář a do smíchu se dalo i publikum. Když se obnovilo ticho, moderátor ještě nechal dozrát moment pokoření. Pak se opět obrátil na hosta. "Chceš snad říci, Franku, že nejsme schopni kontrolovat svůj arzenál? Tím myslím, aby se neobrátil proti nám a naší snaze budovat mír a demokracii pro všechny?" "Přesně to se snažím říci, Johne! Opět si dovolím přirovnání k Římu... "...Ale klidně si dovol!" Mávl nad tím rukou moderátor. Lidé se opět hlasitě zasmáli. "...Tedy, rád bych to opět přirovnal k Římu." Pokračoval trpělivě Frank. "Po rozpadu původní Západořímské říše se zapomněla spousta tehdejších znalostí. Došlo k degeneraci společnosti. Lidé se vrátili ke kmenům vedeným náčelníky a vůdci. Po tisíciletích vzestupu se člověk vrátil ke svým pravěkým kořenům. Johne, vždyť my o té době ranného středověku víme naprosté minimum. A proč? Protože tehdejší běžná populace byla naprosto negramotná. Jenom vrstva církevních učenců uměla psát latinou - Za Říma dovednost poměrně běžná. Jedno se ale ze starověku zachovalo - zbraně. Lidé nahradili kamenné domy dřevěnými chatrčemi a bohatou tabuli pečeným masem, ale jen zbraně si ponechali. Kdepak ponechali! V mnohém je zdokonalili. A proč? Protože si jich hodlali pořádně užít. Nastalo období barbarského násilí a to zbraněmi, které se tehdejším lidem neměly dostat do rukou. V celé historii předběhl vývoj našich zbraní nás samotné. Lidé ještě nejsou připraveni k vlastnictví zbraní, které už se považují za zastaralé! A proto si myslím, že stejně jako před půldruhým tisíciletím opět dojde k období zmaru a destrukce jakýchkoliv známek civilizace. Tím ale nic nekončí. Stejně jako minule si totiž lidé přinesou do nových podmínek dnešní smrtící zbraně. Můžete popírat teorie, ale toto jsou podle mne jasná fakta. Nejen, že naším počínáním přivedeme svět do zkázy, ale zbraně, toto naše hrůzné dědictví těm, kteří příjdou po nás, vrazí budoucímu lidstvu kudlu do zad!" Moderátor ještě chvíli čekal, jestli Frank opravdu skončil a pak se s úšklebkem zeptal: "Tak mi pověz, Franku... Jak by k něčemu takovému mohlo dojít?" "Ty se ptáš, jak by k tomu dojít mohlo? Sakra, Johne! Jestli neukončíme zuřivé zbrojení a jestli naše zkorumpovaná, fašistická vláda nenechá všech svých dobyvačných výprav, tak k tomu bezesporu dojde!" Moderátor nejprve jen vyděšeně zíral. Pak se ale otočil někam mimo záběr a začal tam vrhat pohledy plné paniky. "Jestliže nepřestaneme pokoušet štěstí," Pokračoval Frank. "nakonec vyprovokujeme katastrofu, kterou..." Studio zmizelo a nahradil ho obraz americké vlajky. Ten okamžitě vystřídala zpravodajská znělka. Objevila se usměvavá tvář komentátora s upravenou pěšinkou. "Nyní si dáme rychlý přehled čerstvých událostí, po kterých bude Večerní talk-show Johna Westa pokračovat. New Yorkská policie byla donucena použít nestardantních prostředků, když byla surově napadena účastníky demonstrace proti zavádění přídělovéhu systému na předměstích metropolí. Jeho tvář vystřídala scéna osvětlovaná blikajícím majáčkem. Zdravotníci skládali do řady těla přeživších postřelených, mezi kterými nechyběli ani ženy a starší lidé. Pak se objevila helmice policejního dústojníka. "Surově nás ta chátra napadla, že jo. Házeli kamením, no hrůza. Pár dobrejch chlapů to pořádně schytalo. Pak vytáhli některý prej taky pistole, no. Bylo to peklo." Komentátor se opět zasmál do kamery. "Zbývající výtržníci byli převážně pozatýkáni. Náš policejní zdroj tvrdí, že slušní lidé se už nemusí bát vycházení ven. Ze světa: Naši vojáci porazili po těžkých bojích ohniska odporu u Tianjinu a postupují dále na Peking." Další záběry ukázaly zbořeniště velkoměsta a dlouhé zástupy zajatců. Nahradila je po chvíli scéna se dvěmi vojáky v energozbroji s odklopenými helmami. Když uviděli, že jsou v záběru, jeden z nich sebral ze země tělo mrtvého Číňana a podepřel ho. Oba se zazubili a vztyčili na kameru palce.