Vault šílené brahmíny - největší stránka o sérii Fallout v češtině i slovenčine | Fallout 1, Fallout 2, Fallout Tactics, Fallout 3, Fallout New Vegas, FOnline, Fallout 4
.. vstup do vaultu .. orientace .. vaultmasteři .. kontakt .. poslat novinku .. kniha hostí .. fórum .. archiv ..

Fallout: New Vegas

novinky
recenze
hráčské recenze
návod
spolubojovníci
screenshoty
videa
zbraně
download
wiki
fórum

FOnline

novinky
faq
fórum
FOnline: 2238
status
server-boy 2238
manuál
mapy
instalace
screenshoty
gang VŠB
wiki-boy 2000
download
The Life After
status
manuál

Fallout

novinky
recenze
návod
města
náhodné lokace
postavy
spolubojovníci
vault-boyové
holodisky
konce
texty ze hry
vychytávky
archiv zvuků
screenshoty
demo
wiki
fórum
download

Fallout 2

novinky
recenze
návod
města
náhodné lokace
postavy
spolubojovníci
předměty
zbraně
brnění
automobil
holodisky
karmické tituly
konce
texty ze hry
kulturní odkazy
zajímavé sejvy
vychytávky
screenshoty
archiv zvuků
mapper
modifikace
wiki
fórum
download

Fallout Tactics

novinky
recenze
návod
charakter
mise
náhodné lokace
zbraně
brnění
vozidla
holodisky
drogy
screenshoty
multiplayer
hrajeme po netu
tipy a triky
editing
obličeje
modifikace
wiki
fórum
download

Společné

bible
časová osa
bestiář
pitevna
traity
perky
technologie
zbraně vs. realita
bugy
tajemná tajemství
technické problémy
licence

Fallout projekty

Fallout Online (V13)
Fallout 4
Fallout 3: Van Buren

Příbuzné hry

Arcanum
AshWorld
Fallout: BOS
Fallout 3
Fallout: PNP
Fallout: Warfare
Fallout Tycoon
Lionheart
STALKER
Borderlands

Hry naživo

Fallout LARP
Fallout RP
download

Soutěže

O brahmíní vemeno
screenshot měsíce
žebříček charakterů
žebříček kr. zásahů
masový hrob
rychlonožka

Zábava

povídky
poezie
knihy
komiksy
filmy
hudba
kvízy
humor

Různé

články
rozhovory
jak přežít
wallpapery
bannery
průzkum
srazy a setkání
IRC channel
odkazy

Vault šílené brahminy - největší stránka o sérii Fallout v češtině a slovenčine.


Imperator: Válka. Válka je stále stejná - Peklo na linii Anchorage




Úvod

Frontová linie Anchorage byla založena roku 2059. Spojené státy zde stále stupňovaly počet svých vojsk, aby chránily své ropné zdroje před potencionálním nebezpečím. Čínská invaze ze dne 14. prosince 2066 jim ukázala, že jejich obavy byly oprávněné. Dvě perutě těžkých bombardérů, několik letek stíhaček, flotila křižníků a invazní síly čínské lidové armády naprosto zdecimovaly námořní základnu v Nakneku a spolu s ní přes tři tisíce vojáků, flotilu fregat, jadernou ponorku a několik tankových brigád. I přes tento válečný akt se prezident USA Lawrence rozhodl udržet konflikt v mezích, nevymykajících se pouhé "potyčce". Věděl, že válka s Čínou by znamenala nasazení jaderných zbraní a velmi pravděpodobně novodobou apokalypsu. Čínské důvody se zdají být jasné. Ropa. Vláda USA za jejich útokem však vidí něco jiného. Nepřítel chce získat eso pro vyjednávání o poskytnutí technologie reaktoru na studenou fúzi. Těmito reaktory jsou nahrazovány běžné spalovací motory v některé technice armády Spojených států. I přes to, že Čína byla mnohokrát blízko k těmto reaktorům, dokonalý bezpečnostní sytém ho zlikvidoval dříve, než mohlo dojít k ukradení nebo zkopírování. Invazi brala Čína jako jediný způsob, nepočítáme-li možnost, že by na technologii studené fúze přišli sami.
Nyní míří na Aljašku tisíce vojáků a kusů bojové techniky z obou stran. Kanadě se nelíbí chování Spojených států a má spoustu námitek na přesuny vojska přes její území. USA je však přehlíží. Jejich severní sousedé již dávno nejsou velmocí a v Kongresu již existují plány na obsazení Kanadského území. Mnoho dalších problémů trápí severní Ameriku. Novodobý mor již má na svědomí tisíce lidských životů a i přes usilovné snahy o nalezení protilátky, je tato nemoc stále jedním z nejzákeřnějších zabijáků. Navíc se čím dál častěji objevují civilní nepokoje. Nedostatek potravin a energie způsobuje bouře obyvatel, které musejí být, v mnoha případech, rozehnány silou. V roce 2060 se světová doprava zastavila. Palivo bylo příliš cenné, než aby se jím plýtvalo na automobily. Alternativa existovala právě v technologii fúzních reaktorů. Tlak ne jejich vývoj se zvyšoval. Na silnicích se začala objevovat auta na fúzní pohon, byla však drahá.
Všechny tyto faktory způsobily dlouhodobou nespokojenost obyvatelstva, jak v USA, tak po celém světě. Pokud by ale Spojené státy dokázaly účinně neutralizovat hrozbu Číny, technologie a očekávané léky by snad navrátily do světa klid, jaký existoval před rozpadem OSN. Čínské vojsko musí být zahnáno do moře…


Středa, 28. prosince 2066, 11:31, základna Bratrstva Oceli, Niihau, Havajské ostrovy

A2 byla zvláštní odnož Bratrstva oceli a v roce 2066 byla právem považována za nejlépe vybavenou, vycvičenou a tu nejnebezpečnější jednotku s nejlepšími vojáky. Bratrstvo mělo celkem 300 vojáků v jednotkách A2 na 25 základnách. Každá z čet měla přibližně 12 bojovníků. Výjimečně se počty lišily, ale průměr byl přesně 12. A2 byla ale speciální jednotka, určená pouze pro zvláštní akce. Jednotka velitele Bretta Parkse ze základny na ostrově Niihau na Havajských ostrovech však po událostech 14. prosince vstoupila dobrovolně do řad Bratrstva, vojáků na frontové linii.
Na základně stál speciální UH 82, který jednotka používala. Piloti prováděli údržbu. Celá posádka základny (ještě sestřička a technik) se už s jednotkou rozloučila a teď Čeká na nových 12 vojáků, kteří zaujmou místo Parisovi jednotky tady na Niihau. Bojovníci čekali asi půl kilometru od základny na odvoz. Ten je měl dopravit do základny ve Spokane a od tamtam v Hummrech na frontovou linii Anchorage. Čínská vojska rychle postupovala a zabírala stále větší území. Narazila téměř na nulový odpor, protože celá aljašská armáda byla rozdrcena v Nakneku a dalších bitvách v okolí. Během dvou týdnů se invazní síly čínské armády a vojska, která Spojené státy narychlo vyslala střetla u Fort Pinden. Frontová linie Anchorage konečně vznikla v reálném světě a začaly skutečně tvrdé a krvavé boje. Ty trvají už tři dny a fronta se nehnula. Ta se táhne po linii Inuvik, Fort Good Hope, Fort Pinden a Skagway. Velkou částí zasahuje do Kanady, která se formálně do konfliktu nezapojila, ale z bojů na jejím území lze předpokládat, že to nenechá jen tak. Kanaďané neradi vidí americká vojska rolující do boje na severu přes jejich území, na nic se ale nezmůže. Pouze na formální stížnosti a protesty. Války se dnes nevedou jako dříve. Za druhé světové války poslal generálů Petton brigádu Shermanů a dobyl s nimi přes padesát kilometrů. Technika se ale změnila. A s ní i bojová taktika. Dnes, v aljašském terénu, vyjde jednotka v energozbrojích a s jedním Abramsem a tuhá nepřátelská palba je zastaví sto metrů od místa, ze kterého vyjeli. Válka jako taková ale zůstala stejná.
Velitel Brett Parks uslyšel v dálce hřmot motorů. Byl to vrtulník "Chinook", který je měl odvézt do Spokane. Obrovský vrtulník se dvěma rotory. Schopný přemístit tank, nebo samohybné dělo. Vešlo se do něj přes sto vojáků.
"Máte všechno pánové ?" Otočil se ke své jednotce. Všichni přikývli. Vrtulník se přiblížil a ohromnou silou svých dvou motorů šlehal vítr na muže v energozbrojích. Těm ale vítr nevadí. Stejně jako jim nevadí radiace, chemický, nebo biologický útok, teplota do 500° C, tlak do 750 kilogramů na centimetr čtvereční a střely ze zbraní ráže .50 a níž. Vrtulník lehce dosedl na trávu a otevřel zadní výklopné dveře.
"Nastupovat, nemáme moc času !" Ozvalo se do vysílačky.
"Slyšeli jste, tak jdeme !" Rozkázal Parks a jednotka se rozběhla k helikoptéře. Všichni si nastoupili, sednout si ale nemohli. Vrtulník byl plný vojáků. Vpředu stály naskládané bedny s vybavením, zbraněmi, municí a zásobami. Byli zde příslušníci US MARINES, RANGERS, jednotka SEALS a DELTA. Dvanáct energotěžkooděnců vy všech vyvolalo patřičný respekt.
"Půjdem dozadu a sedneme si na ty bedny." Řekl Parks. Dveře se zavřely a Chinook se vznesl. Když paladinové procházeli uličkou, vojáci jim salutovali. Pár z nich jim ukázalo zdvižený palec, nebo kývlo hlavou. Na konci si pár Brettových vojáků sedlo na bedny s municí, pár na zem a o bedny se opřelo. Brett se opřel o trup vrtulníku a z okna se díval na mořskou hladinu, ubíhající stále rychleji.
"Poručík Squires, 4. Delta skupina." Řekl voják sedící nejblíže k němu, zasalutoval a stále se na Parkse díval.
"Velitel Parks. Bratrstvo." Odpověděl Brett a také mu zasalutoval.
"Míříte na frontu ?" Zeptal se Squires.
"Do základny ve Spokane. Potom přímo na čáru."
"To se máte. Já a moje jednotka míříme na nějakou plošinu u pobřeží San Francisca."
"O tom už jsem slyšel. Má to být opevněná základna, perfektně vyzbrojená, se spoustou nejlepších vojáků. Velitelské centrum pro prezidenta v době války."
"Tak to se máme na co těšit."
"Lawrence je zatím stále v Bílém domě, takže v nejbližší době se tam budete asi akorát škrábat v prdeli a dívat se na CNN, jak my chcípáme na Aljašce."
"Přeju vám tam hodně štěstí veliteli." Parks se na Squirese usmál přes svojí přilbu a šel do pilotní kabiny.
"Potřebujete něco pane ?" Zeptal se hlavní pilot.
"Pošlete mi prosím letový plán."
"Jerry, pošli mu ho." Řekl pilot co-pilotovi. Ten cosi namačkal na palubním počítači a Parisův Pipboy zabudovaný v energozbroji přijal zprávu.
"Díky kluci." Brett se vrátil k oknu a posadil se na zem. Na klávesnici zabudované do jeho brnění na paži zadal příkaz k přečtení zprávy.

9:00 START Z LETADLOVÉ LODI INDEPENDENT
10:20 VYZVEDNUTÍ JEDNOTEK RANGERS Z MIDWAY
10:50 VYZVEDNUTÍ JEDNOTKY DELTA Z LAYSAN
11:30 VYZVEDNUTÍ JEDNOTKY A2 Z NIIHAU
14:00 PŘISTÁNÍ NA PLOŠINĚ POSEIDON OIL
18:45 PŘISTÁNÍ NA ZÁKLADNĚ VE SPOKANE
00:10 PŘISTÁNÍ NA LETADLOVÉ LODI SANTA CRUIZ

Středa, 28. prosince 2066, 10:15, Frontová linie Anchorage, Bojiště u Fort Pinden

Bláto, do kterého se člověk zaboří až po kotníky. Sníh. Viditelnost do sta metrů. Padesáti metrová planina plná mrtvých, roztrhaných těl, krve a zničené techniky. Na každé straně spousta vojáků, kryjících se v narychlo vykopaných zákopech a kráterech od granátů. Neustálá střelba. Dělostřelectvo stálo stovky metrů před frontou a snažilo se zničit svůj protějšek.
Poručík Matt Booster, velitel 3. motorizované jednotky, roty S, 7. pluku, 5. divize, 14. armády ležel se seržantem Huntrem v zákopu. Oba měli na prsou pušku M56 ráže 3,2 mm. Když k nim přiskočil plukovník, velitel jejich pluku, lekli se a přivítali ho hlavněmi útočných pušek v obličeji.
"Pitomci !" Zařval na ně.
"Pane, než k někomu skočíte do krytu, řekněte laskavě heslo !" Urval se na něj seržant.
"Držte hubu seržante a střílejte !" Oplatil mu jeho výlev vzteku.
"Pane, mohli jsme vás zastřelit." Obhájil Matt svého přítele. "Co potřebujete ? Velitelský stan je sto metrů před čárou."
"Jak to, že tu akorát sedíte na krdelích a střílíte do větru. Do večera chci mít tu pozici dobytou !" Plukovník Crowl byl typický armádní blb. Debílek v nažehlené uniformě, co posílá vojáky na smrt.
"Pane, ráno jsme to zkoušeli a podívejte se před sebe. Jak to dopadlo !" Plukovník si přidržel čepici a podíval se na pole před sebe.
"Neberte si do huby tyhle chlapce ! Ti měli alespoň odvahu se nepříteli postavit, ale vy tu jenom sedíte !
"Ti muži zemřeli, protože jste jim k tomu dal rozkaz pane !"
"Nechci slyšet žádné výmluvy, rozumíte !? Teď se vrátím do velitelského stanu a budu se dívat, jak vedete své muže do boje !"
"Tak podívej ty čuráku !" Seržant se na plukovníka vrhnul a silným stiskem ho chytl pod krkem. "Teď ti něco řeknu já. Ty seš hovno velitel. Správnej velitel by zavolal pro leteckou podporu, nebo pro Bratrstvo, aby to dobyli. Mě by to bylo celkem fuk, kdyby kvůli tomu neumírali moji kluci. Tak teď se pěkně vrať a zavolej stíhačky !" Hunter ho pustil. Plukovník spadl na zadek, jednou rukou si narovnal čepici a druhou se držel za krk.
"Tak za tohle zaplatíte ! Postavím vás ke zdi, rozumíte !?" Zaječel plukovník Crowl.
"Pane, seržant je ve stresu, stejně jako všichni muži tady. Teď by bylo nejlepší-"
"Držte hubu poručíku ! S váma si to taky vyřídím !" Skočil mu do řeči.
"Ty hajzle !" Seržant se opět vrhnul na plukovníka, ale Matt ho zastavil. Plukovník uskočil, podíval se na seržanta, poté na poručíka. Vyškrábal se nahoru ze zákopu a utíkal pryč.
"Myslím, že jsme v prdeli." Řekl seržant.
"No ber to tak, že-" Matt nedokončil větu. Jeho pozornost uchvátil pohled na plukovníka. Když se ve sprintu vracel k velitelskému stanu, několik čínských kulek mu roztrhalo záda. Z ran mu začala stříkat krev a šlehnul sebou na zem. Z otevřených ran mu vytékala spousta krve a rozšiřovala rudý flek ve sněhu pod plukovníkovým tělem.
"Myslím, že von je v prdeli." Řekl na to Matt. "Zavolej mi spojaře. Seržant Billy Hunter se odkulil na stranu.
"Spojař sem !" Ozvala se krycí palba a za chvíli k poručíkovi a seržantovi skočil mladík, vojín s vysílačkou na zádech. Nemusel se hlásit heslem, protože ho Matt očekával.
"Vojíne, zavolejte velitelském stan." Vojín si sundal vysílačku a položil ji do bahna. Za chvíli už měl poručík sluchátko u ucha.
"Co se děje ?" Zeptal se hlas na druhé straně.
"Je tady válka. Dejte mi velitele."
"Plukovník Crowl tu teď není."
"Crowl je mrtvej. Dejte mi SIC." SIC znamená Second in Command, neboli druhý ve velení. Zástupce velitele.
"Samozřejmě." Chvíli ticha ve sluchátku vystřídala zintensivněná palba. Jeden z kluků už na Číňany asi zase něco pokřikl a oni se nasrali.
"Kdo je tam ?" Ozval se opět hlas na druhém konci.
"Poručík Matt Booster. Mám to tu pod palcem."
"Tady major Helebrant. Když to máte pod palcem, proč jste ještě Číňany nevykopal?"
"Myslel jsem tím, že jsem tady velitel. Pane, musíte zavolat leteckou podporu, jinak tu všichni chcípnem jako plukovník."
"Crowl je mrtvej ?"
"Jo pane."
"Jak se to stalo ?" Matt věděl, že Crowl byl svině, ale měl ženu a tři děti, kteří by byli rádi, kdyby umřel alespoň za něco dobrého.
"Ehm…On se nás ptal, jak to vypadá a pak…pak uviděl raněného vojáka pár metrů za lajnou. Rozběhl se pro něj a potom…potom ho zastřelili." Uff, říkal si Matt. Takovýhle druh improvizace neměl rád.
"Dobře, zavolám na MAA a zeptám se." MAA je ve zkratce Mobil Army Airport. Mobilní armádní letiště. Obrovské pásové náklaďáky. Když se rozevřou, objeví se plošina s vrtulníkem.
"Konec." Poručík vypnul vysílačku. Billy mezitím hodil pár granátů přesně opačným směrem, než by každý očekával.
"Co to sakra děláš ?" Zeptal se ho Matt.
"Řeks jim, že Crowl je za lajnou. Co myslíš, že by udělali, kdyby ho našli úplně jinde? Takhle ho nenajdou vůbec."
"Hnusný."

Středa, 28. prosince 2066, 10:25, MAA 258, Deset kilometrů před frontou

"Na frontě potřebujou píchnout ! Tak do vzduchu, info cestou !" Kapitán vtrhl do stanu pilotů. Tam byl pouze kapitán Rick O´Donell, poručík George McCaskey a podporučík Anna Stevartová. Zrovna seděli u stolu a hráli Poker. Poté, co byla jejich X-388 sestřelena, byli všichni převeleni k jednotce MAA. Bylo sice prokázáno, že ztráta stroje nebila jejich chyba, ale tlak z vyšších kruhů armády byl příliš silný a požadoval obětního beránka (y).
"Tak jdeme !" Piloti vyskočili ze židlí, zapnuli si kombinézy a sáhli po helmách. Vyběhli ze stanu a na zasněženém poli stálo deset Chevrolet Resinger, obřích náklaďáků speciálně upravených pro armádní použití. Samotný tahač byl osmnáct metrů dlouhý, šest metrů široký a šest a půl metru vysoký. Měl motor Mercedes-Benz A23 o výkonu 1658 koní. Sídlo firmy Mercedes-Benz i s většinou výrobního potencionálu se před Evropsko-Východní válkou přestěhovala do Spojených států. V ekonomicky naprosto zruinované Evropě by neměla šanci na přežití. Jeho dvanáct kol se pohybovalo po pásech. Návěs byl pětadvacet metrů dlouhý a pohyboval se po magnetickém polštáři. Byl schopen se do deseti sekund rozevřít a umožnit tak vrtulníku uvnitř vzlétnout nebo přistát. Ke každému A23 patřil jeden menší náklaďák s technickou podporou pro vrtulník i A23. Kolem letiště byla rozeseta protiletadlová obrana a spolu s MAA 258 cestovala i 73. obrněná divize 14. armády. Chevrolety byly uzpůsobeny pro vrtulníky AH-100, AH-96 a Ci-6. AHčka byly klasické armádní vrtulníky, stejně jako jednomístný Ci-6. Ten byl vybaven technologií STEALTH, kanónem M-125, osmi raketami CAMP FIRE, šedesáti raketami ráže 25 mm a bombou SHOCK pro podporu pěchoty. Každý pilot doběhl ke svému vrtulníku a vystoupil na otevřenou rampu.
"Co to zase kurva děláš ?!" Zařval Rick na svého technika.
"To je moje holka pane." Technik kreslil na předek Rickovy Ci-6 nějakou krásnou holku.
"Ale ne na mým vrtulníku. Až se vrátím, tak to doprdele smažeš, jasný ?"
"Ano pane." Řekl technik smutným hlasem. Rick se na něj chvíli díval.
"No tak si ji tam nech, mě je to fuk." Řekl a naskočil do kokpitu.
"Díky pane !" Zakřičel technik, aby ho bylo slyšet přes hluk motorů dvou, již nastartovaných vrtulníků. Ty se vznesli a v šípové formaci v čele s Rickem vyrazily směrem k frontové linii.
"Tak tady pro vás něco mám." Ozvalo se z rádia. "Letíte na souřadnice, který vám hned pošlu. Úkol je podpořit 7. pluk 14. armády, který se dostali do slušnejch sraček. Jsou zakopaný a kolem nich se začínaj zbíhat Číňani. Musíte zlikvidovat co nejvíc tanků a pak to párkrát promeťte s kulometem."
"Rozumíme pane." Odpověděl Rick.
"Až budete hotový, hlaste se mi, mám pro vás další rozkazy."
"Rozumíme pane, konec"
"Tak se snažte. Končím." Rick přepnul mikrofon ve své přilbě na interní komunikaci s ostatními.
"Doufám, že to nedopadne jako posledně." Odsekla Anna.
"Já doufám, že jo. Alespoň dostanu příležitost sáhnout tomu kriplovi do kalhot, vzít ho za trenky a zaříznou mu je až do držky." Řekl s opovržením George. Rick v čele formace se díval do krajiny. Zasněžené pahorky s jehličnatými lesy se táhly na všechny strany. Všude byl pro krajinu necharakteristický pohyb. Vojáci, vozidla. Ještě před pár lety tu byl Rick na výletě a pozoroval krásnou přírodu. Dnes na místech, kde bylo turistické centrum stálo velitelství tankové brigády, kde bývalo informační centrum stálo MAA a z malebných městeček se stala velitelství armád a divizí.
"Něco takovýho se už stát nesmí." Před několika dny byl Rick se svou letkou povolán k podpoře vojáků na frontě. Den před tím se pár lidí ze základny trochu napilo a ráno měli kocovinu. To způsobilo, že navigátor na velitelství MAA 258 se překlepl na klávesnici a zadal polohu padesát kilometrů od místa, než bylo třeba. Díky jeho chybě zemřelo přes sto vojáků v prvních dnech konfliktu úplně zbytečně. Když se na chybu přišlo, na bitevním poli už z vrtulníků viděli pouze mrtvá těla.
"Stejně si myslim, že by ho měli vylejt." Řekla Ann. "Taková chyba je v armádě neodpustitelná."
"Je to blbost. Kdyby vzal bouchačku a sejmul kuchaře v polní kuchyni, tak ho postaví ke zdi. A za to, že zavinil smrt celý jednotky dostal dva měsíce v chládku." Konstatoval Rick.
"Hlavní roli tu ale hraje fakt, že jako navigátor je jednička. Nemůžou si ho prostě dovolit jen tak vyhodit. I přes to, co udělal. Byl to zkrat." Odvětil George.
"Zkrat, který stál život stovku amerických vojáků. Navíc zkratové jednání je považováno za hrubou chybu. Zvláště, když se projeví u mužů v bezpečí, kteří nejsou nijak ohroženi." Vysvětlila Ann.
"Prostě se vožral. Debil."
"MY s tím ale nemůžeme vůbec nic dělat."
"Až vyleze z basy, dám mu přes hubu." Řekl George.
"Vrátíme se k povinnostem." Rozkázal Rick. Teď je 10:30. Cílová oblast je na dohled."
"Počítač jí už zaměřil." Řekla Ann. "Jsme tam do minuty."
"Přepněte na bojový režim a zbraně připravit. Čekejte na určení cíle." Palubní počítače Ci-6 označily nepřítele na displeji."
"Budeme mít co dělat." Řekl George. Za lajnou stálo asi deset tanků, který kropily granáty na spojence. Dále tam bylo několik obrněných vozidel s kulomety a spousta vojska.
"Máte to, tak jdeme. Klasický přepad. Vzorec tři." Počítač v Rickově vrtulníku určil a přidělil cíle mezi stroje v letce. Vrtulníky už byly téměř v bojových pozicích.
"Přidejte, první přelet !" Vrtulníky se navalily na Čínské tanky a než si nepřítel stačil čehokoliv všimnout, ve vzduchu bylo šest raket.
"K čertu, pryč !" Z několika čínských tanků narychlo vyskakovala posádka, jiné se snažily rychle změnit pozici.
"Utíkejte !" Zakřičel do tanku type 98. čínský voják. Stál na věži a křičel dovnitř. "Proboha." Podíval se na neskutečně rychle se blížící střely. Seskočil z tanku a upaloval pryč. Z věže vylezl velitel a skočil dolů. Raketa ale tank zasáhla dříve než dopadl na zem. Ten se okamžitě ocitl v plamenech a seskakujícího Číňana exploze odhodila několik desítek metrů daleko. Tlaková vlna mu utrhla obě nohy a pravou ruku u lokte. Jeho tělo dopadlo k zemi a ze spáleného masa ze začalo kouřit. Zničeno bylo pět tanků a jedno pěchotní vozidlo. Kolem ohnivých koulí bylo několik desítek mrtvol. Veškerá palba z ručních zbraní i kulometů z vozidel se vrhla na Ci-6. Ty ale okamžitě udělaly obrovský oblouk a připravily se na další přelet.
"Ať tam dole velí kdokoliv, okamžitě zničte ty kulomety na vozech !"
"Tady je poručík Matt Booster." Ozvalo se se šumem ve vysílačce. "Rozumíme, uděláme vše, co budeme moci." Američtí vojáci začali pálit na nepřítele hned, jak se vrtulníky objevily.
"Zlikvidujte obrněné cíle ! Hned !" Rozkázal do vysílačky poručík. Zvedl se a na mířidlech pušky M56 vyhledal jednoho nepřítele a poslal na něj dávku. Jeho lebka se rozprskla a okolí zaneřádila krev. Rick se podíval z bočního okénka. Už nalétával na další přelet, když rakety z LAW zničili několik vozidel. Ci-6 vypálily rakety na další počítačem určené cíle. Poslední tank a vozy byly zničeny.
"Zlikvidujte pěchotu." Řekla Ann. Zakličkovala nad bitevním polem a vypálila několik dávek z M-125. Když dosedl vymrštěný prach, zůstaly jen zbytky těl a stříkance krve.
"Obsaďte tu kótu !" Zaječel Matt do vysílačky. Ze zákopů se zvedlo pár desítek vojáků a s křikem začali sprintovat dopředu.
"Běžte, krejeme vás." Řekl do vysílačky George. Rick mezitím vystřílel zákop plný nepřátel. Vrtulníky se nehybně vznášely asi třicet metrů nad zemí.
"Hlášení." Ozval se Rick.
"Dvojka v pořádku."
"Trojka v pořádku."
"Na jedenácti !" Vojáci klesli k zemi a spustili palbu na čínské vojáky, kteří byli schováni mezi stromy. U porostu se krčilo několik vojáků s puškami a kulometem. Ten okamžitě začal pálit.
"Palte, palte !" Zakřičel Matt. Záhy se na nepřítele spustila neutuchající palba. Pár vojáků se stihlo krýt, ale zbytek byl rozstřílen a rozmetán do okolí.
"Hoďte tam granát !" Jeden vojín s granátometem na své M56 si klekl a namířil na kryt protivníka. Vtom ale zbylí vojáci vstali a začali střílet. Záhy se opět začali krýt. Matt vyděl, jak několik jeho vojáků zemřelo v záplavě střel z čínských pušek.
"Vykuřte je !" K Číňanům přilétl granát a explodoval. Kusy těl se rozlétly na všechny strany a dolétly až k Američanům.
"Vstávat ! Musíme obsadit tu pozici ! Ať radista zavolá tanky !" Matt vstal a ukázal vpřed.
"Jdeme !" Otočil se k Billymu Huntrovi, který vždycky běhá s ním. Ležel na zemi a obličej měl položený na sněhové přikrývce, která byla všude okolo zalitá krví. Na zádech měl několik roztrhaných míst, kudy jím prolétly kulky.
"Billy…" Kolem Matta běhaly vojáci z jeho jednotky a on tam klečel nad svým mrtvým přítelem. Znal se s ním tak dlouho. Chodil s ním na školu a po večerech vymetal bary. A teď je mrtvý. Matt si otřel slzy a sáhl Billymu do vesty. Vytáhl granáty a zásobníky, které si strčil k sobě.
"Sbohem Billy." Na přemýšlení o životě a smrti nebyl čas. Matt vstal a rozběhl se za svým družstvem. Vojáci naskákaly do dříve čínských krytů a zaujali pozice. Matt skočil do okopu několik vteřin později.
"Velitelství !" Zakřičel na mladého radistu. Ten si sundal batoh s vysílačku, navázal kontakt s velitelským stanem a podal poručíkovi sluchátko.
"Poručíku, jak to tam vypadá ?" Ozval se do rádia majorův hlas.
"Dobyli jsme kótu pane. Nepřítel kompletně zlikvidován a chlapi jsou na místech. Ztráty přibližně." Mattovi se udělalo úzko, když to slovo vyslovil. Znovu před sebou vyděl tělo Billyho a těla dalších lidí, které dobře znal a teď jsou mrtví a leží v krvi pár desítek metrů odsud."
"Poručíku, děje se něco ? Jaké jsou ztráty ? Máte raněné ?"
"Ztráty přibližně dvacet procent pane. Žádní ranění."
"Rozumím poručíku, posíláme vám posily. Vojáci a tanky jsou na cestě. Konec." Matt položil vysílačku. Podíval se vzhůru a zamával na Ci-6.
"Děkujeme za pomoc. Mám tu pro vás depeši od velitelství MAA 258." Řekl do rádia major Mattovi.
"Rozumíme, hodně štěstí." Na palubním počítači se objevila zakódovaná zpráva. Kapitán změnil způsob kódování a objevily se rozkazy.

KAPITÁNE, AŽ SPLNÍTE ÚKOL, LEŤTE NA SOUŘADNICE, KTERÉ VÁM POSÍLÁM V PŘÍLOZE. PRÁVĚ SE TAM ODEHRÁVÁ BITVA NAŠÍ TANKOVÉ BRIGÁDY S ČÍNSKOU OBRNĚNOU DIVIZÍ. JE MOŽNÉ, ŽE DORAZÍ POSILY A MOŽNÁ I VZDUŠNÝ ÚTOK. PODPOŘTE NAŠE TANKY A BRAŇTE JE PŘED NEPŘÍTELEM ZE VZDUCHU. VAŠÍ PRIORITOU JE ZLIKVIDOVAT PŘÍPADNÉ LETECTVO. KONEC.

"Naše tanky v průseru padesát mil odsud. Letíme tam ihned. Zlikvidovat případného nepřítele ve vzduchu a podpořit naše ze vzduchu. Letíme zamnou, šípová formace."
"Máme nějakej scan ?"
"V příloze je jenom lokace a hlášení staré pět minut. Naše brigáda postupovala dál na sever a narazila na tuhý odpor čínských obrněných vozidel." Formace se rozletěla směrem k severovýchodu.

Středa, 28. prosince 2066, 13:55, Základna Enklávy, Ropná plošina Poseidon Oil

Vrtulník dorazil k mezipřistání na základně Enklávy přesně podle letového plánu. Stroj asi dvakrát zakličkoval kolem plošiny a velitel Parks si mohl základnu prohlédnout. Byl to jakýsi novodobý Cheyenne Mountain Complex. Původní konstrukce byla zvětšena a nabyl obrovských rozměrů. Celá plošina stála na osmi obrovských betonových nohách vyztužených ušlechtilou ocelí. Pod ní byl dok pro několik válečných lodí. Samotný komplex byl obrovský. Enkláva měla sloužit prezidentovi Spojených států při výjimečných situacích, jakou je i jaderná válka. Pokud by měla být někde na světě nejmodernější počítačová, vojenská nebo komunikační technologie, prvním místem pro hledání by byl určitě Poseidon Oil. Všude se blýskala jasně stříbrná barva, jak slunce ozařovalo ocelovou konstrukci a obraz se odrážel od mořské hladiny několik desítek mil vzdálené od San Francisca. Kolem plošiny létalo několik vrtulníků, na moři hlídkovaly čluny a v doku byly dvě fregaty. Na základně pobíhaly siluety vojáků, které se ve sluneční záři jevily pouze jako černé tečky.
"Už jste tady někdy byl ?" Zeptal se Squires.
"Dnes je to poprvé." Odpověděl Parks.
"Tohle je teda fakt síla." Squires se zvednul a šel k oknu. Vrtulník už šel na přistání. "Něco takového jsem ani nečekal." Parks se podíval z okna. Z vrtulníku bylo vidět jen málo, ale téměř všudypřítomná sila pro odpalování řízených raket a obrovská soustava antén a satelitů ho přesvědčila, že základna Enklávy na Poseidon Oil je opravdu veliká. Mezi Enklávou a Bratrstvem Oceli zuřil konkurenční boj. Obě uskupení soupeřily o větší vliv a důležitost. Jednotka Bratrstva se za území Enklávy asi moc dobře cítit nebude, zvláště, když prezident rozhodl, že Poseidon Oil svěří Enklávě, nikoliv Bratrstvu. Chinook přistál na helipadu. Po stranách stály další vrtulníky. Parks dokázal rozeznat dvě AH-100 a jeden Ci-6. Jednotka delta vystoupila s veškerým svým vybavením otevřenými zadními dveřmi. Vojáci Bratrstva zabrali jejich místa a konečně si sedli na sedadla.
"Nebudeme se tu moc dlouho zdržovat." Řekl hlas pilota do interkomu. "Jen přijmu nějaká data z velitelského centra tady a vyrazíme. Vím, že to tady asi moc rádi nemáte." V tom ale vešli do vrtulníku dva enklávští vojáci. Měli plnou polní. Jejich energozbroj byla černá a na zádech měli znak radioaktivity. Anatomie jejich brnění byla trochu odlišná od brnění BOS. Došli až k A2ojce a hodili si bágly na zem.
"Budete tu stát dlouho ?" Zeptal se člen skupiny A2.
"Co rád se díváš na pořádný chlapi ?"
"Spíš na sračky v plechovkách."
"Pojď sem a řekni mi to do očí !"
"Držte huby ! Voba !" Zakročil Parks. Vstal a přistoupil k vojákům. "Potřebujete snad něco ?" Zeptal se jich.
"Rozkazy shora. Prezident chce, aby Enkláva získala bojové zkušenosti. Teď jsme členy vašeho týmu. Rozkazy čekejte do pár minut."
"No to mě poser." Řekl paladin.
"No helemese. Takže z pánů se najednou stali hovádka, co potřebujou naučit, jak se zabijí. Fronta není žádnej simulátor." Řekl paladin, který se s nimi před chvílí pohádal. Parksovi mezitím došly rozkazy, které potvrzovali, co Enklávové řekli.
"Radím ti dobře, drž hubu." Řekl Parks. "Mluví pravdu, teď jsem to dostal písemně." Stoupl si mezi svou jednotku a nové vojáky. "Vím, že se nemáme rádi, ale pořád jsme z JEDNÉ armády. A teď jsme všichni z Bratrstva Oceli."
"Ne, jenom-" Enkláv nedořekl větu.
"Když říkám, že jsme z jedný jednotky, tak jsme z jedný jednotky. A dokud budete pode mnou, zůstane to tak."
"Ano pane." Omluvil se voják.
"Tak a teď jsme všichni kamarádi. Představím vám teď svůj tým."
"Startujeme." Ozvalo se z interkomu. Vrata se zavřela a rotory se začaly točit.
"Sundejte si helmy chlapi, ať se vidíme." Paladinové si sundali svoje přilby, Brett též. "Takže, já jsem velitel Brett Parks. Tohle je vojín Daniel Tarantino. Támhle sedí vojíni James Daniels, Mark Powter a Rodger Flint. U beden stojí desátník John Turton a vojín Larry Owens. Tohle je desátník Mario Law, desátník John Smith, vojín Harry Wingate a vojín Patrick Friday. U okna stojí vojín Timmy Maiers a tohle je můj seržant George Devil." Enklávové si teď také sundali helmy. Byl to černoch a okouzlující zrzka.
"Wow !" Divil se desátník Smith.
"Hádal ses s člověkem, kterýho bys normálně vojel Patricku !" Řekl Timmy.
"Uklidněte se hřebci. Já jsem desátník Kelly Holmsová a tohle je desátník Rodger Sticker."
"Představil bych se sám. Jsme rád, že vás poznávám pánové." Řekl Rodger.
"Takže Enkláva chce získat bojový zkušenosti pomocí Bratrstva Oceli." Pokračoval Parks.
"Proč na lajnu nepošlete svůj vlastní tým a slučujete se s náma ?" Zeptal se desátník Law.
"Enkláva je poměrně mladá. Mladší než Bratrstvo. Když budeme s někým zkušeným, naučíme se víc." Odpověděla Holmsová.
"To je celkem pochopitelné. Tak mě teď poslouchejte. Pořád tady ve vzduchu cítím tu rivalitu. Od této chvíle jsme ale jeden tým. Vzájemně si krejem záda, chodíme do hospody a posloucháme stejné rozkazy na stejném bitevním poli." Parks se podíval na nové členy svého týmu a přistoupil blíže k nim. "Družstvo je jedna velká rodina. Jeden pro druhého riskuje život a je ochoten pro něj zemřít. Občas si vjedeme do vlasů, ale nemyslíme to zle. Já jsem otec a vy jste moji synové a dcery." Parks odstoupil, otočil se a dal před sebe jednu ruku. "Rodina." Postupně se přidávaly další ruce.
"Rodina." Řekli všichni. Když bylo spojení rukou kompletní, Parks na ně položil svoji druhou a pak odstoupil. Všichni si sedli a začali rozmlouvat, kontrolovat si vybavení a vybavovat se s novými členy rodiny. Parks se podíval z okna. Opět si dokázal, že na bitevním poli nevítězí granáty, ani projektily nebo rakety. Vítězové jsou vždy ti, kteří mají mezi sebou svazky, které jsou silnější než cokoliv jiného. A ať už tito vojáci, tito hrdinové přežijí, nebo zemřou, vždy zvítězí. Obří vrtulník mezitím nabral výšku a zamířil na sever ke skutečnému peklu. K frontové linii Anchorage.

Středa, 28. prosince 2066, 10:55, Koridor D8, Frontová linie Anchorage

Vrtulníky Ci-6 se hnaly plnou rychlostí ve výšce 500 metrů k tankové bitvě. Prolétaly mezi mraky smíšenými s kouřem z výbuchů. Sem tam bylo vidět na zem a občas se rozzářil záblesk z granátu a byla vidět vojenská technika a malé černé tečky, což byli vojáci. Piloti nerozlišovali nepřátelské nebo spojenecké pěšáky. Bylo jim to jedno, protože se na válku dívali z úplně jiné perspektivy. Pro ně bylo důležité vědět, kde se nachází nepřátelský tank, nebo letoun, jaký je počet a nebezpečnost. V momentě, kdy byl pěšák v zákopu a reflex reagující na střely, které mu lítají nad hlavou jen několik centimetrů mu tlačí obličej pevně k zemi vojákovi nezáleží na nějakém tanku. Pro něj jsou důležití nepřátelé, kteří se ho právě snaží zabít. Nějaké tanky jsou mu u prdele. Ví totiž, že pokud se objeví, jeho osud je pravděpodobně zpečetěn.
"Cíl je na dohled. Všichni aktivujte bojový režim !" Zavelel Rick. Vrtulníky právě proletěly skrz bílou hradbu mraků a zjevila se jim obrovská bitva. V lese bylo asi padesát Abramsů. Planina před nimi byla pokryta vraky tanků a obrněných vozidel. Ve druhém lese pak byla obrovská přesila čínských tanků a mobilních raketometů.
"K čertu !" Počítač již vyhodnotil a zaměřil cíle. "Nestřílejte přes stromy ! Musíme si nalítnout z jižního konce." Řekl Rick. Ann a George rozkaz potvrdili. Rudý rámeček na kokpitu, který byl zároveň obrazovkou označoval nepřátelský tank. Těch rámečků tu byla spousta. Ci-6ky si právě nalétly na první přelet.
"Připravte palbu na více cílů." Pro tento zvláštní režim palby bylo možno využít pouze rakety CAMP FIRE. Najednou mohl zaměřit čtyři cíle a vypálit na ně.
"Kurva !!" Georgův vrtulník prudce uhnul z trajektorie. "Ty svině po mě střílí !" Přilétla spousta střel, které za sebou zanechávaly světelné stopy.
"Zkus to znova ! Střílej, střílej !!" Zatímco si George znovu nalétával k útoku, z vrtulníků Ricka a Ann vylétlo osm mířených raket. Na nebi vytvořily ohnivou spirálu a našli si své cíle. V lese se ozvalo osm mohutných výbuchů a zahalil jej oheň. To jakoby dodalo spojencům odvahu a zintensivněli palbu z tanků. Vzduch byl plný granátů z obou stran. Bitva hořela tím největším plamenem. Oba konce planiny byly plné ohně a křiku.
"Nový útok." Rozkázal Rick a vrtulníky opět vytvořily formaci. "Sakra ! Dva banditi na třech hodinách !" Rickův radar zachytil dvě čínské stíhačky typu San směřující jejich směrem.
"Vidím je." Potvrdila Ann.
"Rozpusťte formaci, rozlítněte se !" Tato taktika byla účinná v boji proti silnějšímu nepříteli, což stíhačky San byly. Pokud se cíle rozlétly každý na jinou stranu, bylo pro ně obtížnější zaměřit a vystřelit. Ci-6kám to dávalo příležitost účinně se bránit.
"Doprdele ! Ještěři ve vzduchu ! Mám na sobě jednoho !"
"Já taky ! Vyhoďte klamné cíle a zaměřte nepřítele !" Ještěr je obecné označení pro raketu zaměřenou na cíl.
"Vyhazuji klamný cíl." Vrtulník Ricka a George vyhodily zářící kusy fosforu, které měli navázat pozornost útočných raket.
"Zaměřuji cíl !" Řekla Ann, na kterou zatím nikdo nestřílel. To ale změnila raketa, která se záhy objevila ve vzduchu.
"Kurva hajzlové ! To vám nedaruju !"
"Vypadni odtamtud Ann !" Annin vrtulník vystřelil raketu CAMP FIRE zaměřenou na čínský letoun. Rick A George zatím sváděli urputný souboj s nepřítelem. Ann už neměla čas na vypuštění klamného cíle, který by se už stejně neuchytil. Trhla s kniplem a její vrtulník prudce změnil směr téměř o 90° směrem k zemi. Raketa se ve vzdálenosti několika metrů od ní rozlétla na střepiny a ty roztrhaly ocas její Ci-6. CAMP FIRE zatím sledoval San, který se snažil uniknout.
"Budu v pořádku ! Bojujte !" Ozvalo se do rádia. Poškozený vrtulník postrádající zadní vyrovnávací rotor se začal zběsile otáčet a padal k zemi. Ann stiskla tlačítko na svém přepásání, které začalo červeně polarizovat. Poté zatáhla za rudou páčku pod sedadlem. Hlavní rotor se přestal složit a oddělil se od trupu stroje. Kryt kokpitu ulétl a sedadlo s pilotkou se vystřelilo. Zabudovaný padák se otevřel a Ann se začala snášet k zemi. CAMP FIRE dostihl svůj cíl a téměř ve stejnou chvíli, kdy Ci-6 dopadla do lesa asi půl kilometru od tankové bitvy a vybuchl. Raketa poslala Číňana k zemi v ohnivé kouli. Rick mezitím v na elektronických mířidlech spatřil poslední stíhačku a začal pálit. Kulomet M-125 ozářil oblohu, ale San byl příliš rychlí. Jeho dva kanóny spustily. Tentokrát byl cíl Georgův vrtulník. San dokázal dokonale využít své rychlosti a několika projektily zasáhl motor Ci-6.
"Jdu k zemi ! Hodně štěstí Ricku !" Z vrtulníku, ze kterého se začalo kouřit vylétlo sedadlo s pilotem. Skrz kouř se v mžiku prodrala stíhačka. Jak vrtulník, tak San začaly střílet z kulometů. M-125 vyvinul přibližně pětkrát větší kadenci, byl však méně odolný. Oba stroje uhnuly. Stíhačka si začala znovu nalétávat. Teď měl Rick jedinečnou příležitost. Stačilo se jen trochu pootočit. Okamžitě zaměřil nepřítele a vystřelil CAMP FIRE. Ten v několika sekundách stíhačku dostihl. Na rozdíl od čínských raket se nerozpadl na střepiny, ale zasáhl San v plné síle. Mohutná exploze ho poslala do pekel. Rick okamžitě zkontroloval bioindikátory pilotů ze své formace. Ty ukazovali "vše v pořádku". Oba piloti už jsou na zemi a hledají se.
"Informuji velitelství a-" Rick se zasekl v půli věty, kterou sděloval rádiem svým kamarádům na zemi. Jeho vrtulník se díval přímo do čtyř dvacetimilimetrových hlavní protileteckého obrněného vozidla, které stálo na planině, kde se odehrávala bitva, kterou Američané asi prohráli. Smršť střel donutila Ricka se katapultovat ještě než vrtulník zasáhla. Ten se ve chvíli, kdy se Rick snášel na padáku dolů už rozpadl.

Středa, 28. prosince 2066, 11:15, Bitevní pole u kóty 19, Frontová linie Anchorage

Za pomoci vrtulníků Ci-6 se Mantova jednotka konečně dokázala přehoupnout přes asi dvousetmetrový pás, na kterém v posledních hodinách zemřelo více lidí, než v Americe za jeden rok míru. Tedy v době, kdy ještě neexistoval novodobý mor. Nemoc, která má s morem ze 13. století společné pouze jméno a jednu vlastnost. Zabít vše, co mu přijde do cesty. Stejnou vlastnost, kterou má každý z vojáků na frontě, kde platí pravidlo "zabij, nebo budeš zabit." Každý metr na frontě Anchorage je ceněný. Není proto divu, že jen co se Matt se svými vojáky zakopal na nově dobytém území, tak ho ze tři sta metrů vzdáleného bunkru na kótě 19 začala sprchovat kulometná palba. Bunkr byl velice dobře maskován a tak ho vrtulníky neviděli. Vojáci samozřejmě mohli na vrtulníky zaútočit, možná i úspěšně, ale více by ztratili, než by získali. Kdyby zaútočili v době, kdy tu byla pěchota i letectvo, mohli zničit jedno, ale druhé by zničilo je. Takhle se mohou zaměřit pouze na Mattovu jednotku. Na posily, které k němu směřují právě teď tak číhá obrovské nebezpečí. Na své pozice se ale dostat musí. Matt ležel v okopu přitisklý k zemi a pušku M56 pevně svíral na prsou. Všudypřítomný křik, kvílení střelby a svištění kulek způsobilo, že měl celou dobu zalehlé uši.
"Vojíne, velitelství !" Zakřičel na mladého radistu, který ležel vedle něj. Mladík zkušeně navázal spojení a podal Mattovi sluchátko.
"Poslouchám chlapče." Řekl major.
"Pane, jsme v průseru."
"V průseru jsme celou tu dobu, co jsme tady hochu. Trošku mi to přibliž."
"Pane, začal nás ostřelovat bunkr na kopci. Tři kulomety. Neviděli jsme ho. Posily se sem jen těžko dostávají."
"Ano, vidím to."
"Potřebujeme okamžitou vzdušnou, nebo obrněnou podporu !"
"Poručíku, není nic, co bych udělal radši, než vám tam poslal podporu, ale momentálně je ve sračkách celá zasraná fronta ! Není jedinej volnej vrtulník, nebo letadlo v okruhu čtyř set mil."
"Rozumím pane, ale něco nám sakra sežeňte ! A proč sakra ten bunkr neostřelují tanky ?!"
"Ten bunkr je v ďolíku. Mohli bychom ho zkusit rozstřílet ze předu, ale naše senzory ukazují, že je chráněn masivem skály. Na to bysme potřebovali atomovku."
"Takže jediná možnost je ze shora."
"Přesně tak poručíku. Právě zkouším sehnat nějakého ptáčka, ale jak jsem řek. Všude je teď horko."
"A co ty vrtulníky, co tu byly ?"
"Před čtvrt hodinou je sundali. Všechny."
"Spoléháme na vás pane, že něco seženete."
"Já spoléhám na vás, že do té doby vydržíte. Konec." Matt si vyndal prst z ucha a podával vojínovi sluchátko. Pak se ale ozvalo hlasité prasknutí. Matt i spojař instinktivně trhli hlavami. Sluchátko v Mattově ruce se rozlétlo na tisíce kousků. Od brýlí, které armáda používá v bojových podmínkách a které měl Matt na nose se odrazilo několik černých kusů vnitřku a krytu sluchátka.
"Kurva ! KURVA !!" Zaklel nahlas Matt. Pak se otočil k vojínovi. Ten ležel na břiše a obličej měl v dlaních.
"Vojíne ? Jste v pořádku ? Jste raněný ?"
"Mám pořezaný obličej pane." Řekl sípavým hlasme vojín.
"Ukažte mi to." Vojín pomalu sundal dlaně z obličeje. Na tvářích měl několik hlubokých řezných ran. V některých byl ještě plast ze sluchátka.
"Vydržte to." Matt se trochu napřímil, aby ho bylo lépe slyšet a aby bylo jasné, kde je. Ne ale tak, aby jeho hlavu viděl nepřítel.
"Doktore !" Zakřičel. Jeho hlas jen ztěžka pronikal zvukem bitvy.
"DOKTORE !!" Zařval z plných plic.
"Poručíku." Ozvalo se z vysílačky, kterou měl Matt připnutou na vestě. "Jsem v okopu asi dvacet metrů od vás. Co potřebujete ?"
"Co mám dělat s hlubokými tržnými ranami v obličeji ?"
"Můžete mi to trochu popsat ?"
"Několik hlubokých ran v obličeji. Jsou v nich kusy plastu. Stále krvácí."
"Dobrá. Na to by vám měla stačit vaše osobní lékárnička." Matt sáhl na pás, na kterém měl zezadu připnutou polní lékárničku. "Je to jednoduché. Dělejte přesně to, co vám řeknu."
"Rozumím doktore."
"Zeptejte se raněného, jestli chce narkózu."
"To je v pořádku." Řekl vojín.
"Tak vezměte pinzetu a vyndejte všechny kusy plastu a větších nečistot." Matt rozepl pásek na lékárničce a rozroloval ji. Z jednoho slotu vytáhl igelitový sáček. Roztrhl ho a vytáhnul pinzetu.
"Vydržte to vojíne." Matt začal vyndávat střepy ze sluchátka. "Už to vypadá čistě. Co dál doktore ?"
"Vezměte sáček se žlutým pruhem. Je na něm napsáno číslo 3."
"Mám ho."
"Roztrhněte ho. Opatrně, ať to nerozsypete. Tím práškem zasypte rány." Matt roztrhl pytlík a načervenalým práškem zasypal rány. "Ovládáte rychlošití ?"
"To už zvládnu doktore. Díky." Matt vyndal z lékárničky balení rychlošití. Byly to malinké náplasti, které se po přilepení přes ránu sami stáhly a fungovali jako, kdyby bylo zranění zašité. Matt byl během chvilky hotový.
"Díky pane, že jste se postaral."
"Od čeho by byly velitelé."
"Myslíte ty, kteří neposílají muže na smrt, ale sdílí s nimi okop ?"
"Co vy víte. Třeba za dvacet let ze mě bude plukovník a budu stejná svině jako ty ostatní."
"Vy ne pane. Tím jsem si jistý."
"Dobře, tak se vrátíme k práci. Spojení s velitelstvím je v prdeli. Major říkal, že sežene leteckou podporu, ale bude to chvíli trvat. Tak se snažte být co nejvíce u země, ať zase nemusím volat doktora."

Středa, 28. prosince 2066, 11:10, Les v koridor D8, Frontová linie Anchorage

V křoví se něco pohybuje. Rick uslyšel šustění a praskání větviček. Pomalu sáhl do náprsního pouzdra a vytáhl služební pistoli Walter P99. Natáhl ji, odjistil a přes mířidla se v kleče dívá na keř. Šustění se zintensivnělo. Náhle se objevila ruka George.
"Sakra !" George vylezl z křoví a v ruce měl obří revolver Colt Anaconda Mk. V. Byl asi jediný z armády spojených států, který ve službě používal svou soukromou zbraň. U policie to bylo celkem běžné, ale u armády ne. Hlavní důvod byl, že armáda své zbraně vybírá pečlivě tak, aby co nejlépe sloužily v bojových podmínkách.
"Viděl jsi Ann ?" Zeptal se George.
"Neviděl. Poslouchej, máme problém. Než mě sundali, viděl jsem Číňany. Všude kolem. Ta naše tanková brigáda je rozsekaná a ty rudokrký bestie nás už určitě hledaj."
"Ale my jsme dost hluboko v lese. Bude jim chvíli trvat, než se sem dostanou."
"Hej, pánové !" Ann se objevila velice nepozorovaně.
"Proboha." Lekl se ji George.
"Musíme na západ, hlouběji do lesa." Pokračovala Ann.
"Zrovna jsme o tom mluvili." Řekl Rick.
"Musíme se pohybovat rychle a když budeme mít štěstí, najde nás někdo z 15. armády."
"Fajn, tak vyrazíme na západ." Rozhodl Rick.
"Už jste aktivovali majáky ?"
"Jasně." Každý pilot armády Spojených států měl v uniformě zabudovaný maják, určující pilotovu pozici. Tato informace byla posílána na velitelství MAA a s její pomocí začala pátrací a záchranná akce. Krajina byla celá zasněžená. Vrcholky vysokých smrků a jedlí byly bílé a na sněhovou pokrývku pod stromy místy svítilo slunce, jak se jeho paprsky draly přes stromy.
"Co se ti stalo ?" Zeptala se Ann Ricka už za velice rychlého pochodu.
"Sestřelila mě dvacítka. Nevim, kde se tam ta svině vzala, ale všude kolem je spousta Číňanů." V lese bylo příjemné tich občas přerušené zvukem motoru, který se přehnal na lesem, nebo někde daleko na okraji lesa.
"Musíme se vyhnout vrakům našich vrtulníků. Tam budou hledat nejdřív." Podotkl George. Prvních pár set metrů chůze lesem bylo jako procházka růžovým (bílým) sadem. Pak se ale stalo nečekané. Rick spatřil jednotku nepřítele o počtu šesti mužů. Byla vyzbrojena automatickými puškami a kulometem a pilotů si zatím nevšimla. To bylo divní, protože zelená uniforma letectva byla perfektně rozpoznatelná v tomto prostředí. Určitě to nebyla jednotka, která by piloty hledala. Šli v zástupu a pokud by chtěli něco najít, pohybovali by se v rojnici. Každopádně to byla obrovská hrozba.
"K zemi !" Řekl Rick co možná nejtišeji a nejdůrazněji. Rick, George i Ann se sesunuli k zemi a s připravenými zbraněmi nehybně vyčkávali.
"Čekejte na můj výstřel." Rozkázal Rick. Bojový piloti procházeli stejným základním výcvikem, který byl stejný pro mariňáky, rangery a dokonce i pro Bratrstvo. Museli se dobře naučit vojenskou taktiku a bojové manévry přesně pro situace, jako byla tato.
"Zatraceně." Zaklel protáhlým hlasem George. "Změnili směr. Jdou k nám." Jednotka pravděpodobně dostala zprávu rádiem. Vytvořila rojnici a začala se pohybovat přímo k pilotům. Rick okamžitě začal dávat signály. Říkaly, že platí prvotní rozkaz (čekejte na můj výstřel, dále pak najděte krytí, palba volná. Všichni zatím nehybně leželi na zemi. Rickovi začalo tlouci srdce a tep se mu zvyšoval s každým metrem, který ubýval na vzdálenosti k nepříteli. Stejné pocity zažívali i George s Ann. Po tvářích jim začal stékat studený pot. Když byla rojnice vzdálená asi deset metrů, mozková aktivita Ricka se snížila na nulu.
"Teď !" Křikl. Než si Číňané stačili uvědomit, co se děje, Rick už byl v pokleku a extrémně přesnou pistolí ráže 9mm vystřelil na kulometčíka. Kulka mu protrhla krční tepnu. Upustil svou zbraň a začal se držet za krk, ze kterého velkým proudem vytékala krev. Ve stejný moment skočil Rick za kmen stromu. Když dal rick signál, vstali i Ann a George. George revolverem trefil nepřítele do břicha a Ann dvěma výstřely složila dalšího. Moment překvapení zaručuje maximální šanci na vítězství. Z na první pohled předem prohrané přestřelky dokázalo překvapení vytvořit vyrovnaný souboj. Číňané se začali krýt a pálit na piloty. Ann a George už byli ale dobře krytí.
"Je někdo za tím velkým smrkem přímo přede mnou ?" Zahulákal Rick.
"Jeden muž !" Odpověděl George. V lese bylo stále krásné ticho. To bořil pouze hluk krátkých dávek z čínských samopalů. Všechny střely se ale zaryly do hlíny, nebo do stromů. Muž s prostřeleným břichem po chvíli zemřel. Rick neváhal. Bleskově vyskočil a několikrát vystřelil ke stromu, za kterým se kryl nepřítel. Stejný postup opakovala i Ann a George.
"Granát !" Zakřičel George. Granát vybuchl, ale nikoho nezranil. Neobsahoval střepiny, ale fosfor, který přes speciální letecké uniformy neudělal žádnou škodu. George využil chvilky, kdy byl krytý prachem z exploze a vyprázdnil bubínek do míst, odkud granát přiletěl. Hlasitý řev čínských nadávek ho přesvědčil o tom, že palba byla úspěšná. Okamžitě se začal krýt a doplnil munici. Nepřátelská palba zintensivněla. Kusy kůry stromu, které se odlomily pod tlakem střelby zasáhly Ann a způsobily jí oděrky v obličeji. Začala malinko panikařit, vyběhla zpoza stromu, za který se kryla a začala střílet na nepřítele, který byl krásně odkrytý, protože nečekal, co Ann udělá. Několika přesnými zásahy ho skolila k zemi.
"Zatraceně kryj se !" Zařval Rick a společně s Georgem vstal a poskytl Ann krycí palbu. Ta se rychle vracela za strom, ale voják, kterého George zranil ji pokropil palbou. Zasáhl ji dvakrát do stehna a pod koleno. Vykřikla bolestí a okamžitě se složila na zem. Z ran jí začala vytékat krev a zabarvovat sněhový pokryv do ruka.
"To ne ! Vy bastardci !!" Zařval George a vstal. Za běhu ke stromu, před kterým ležela Ann střílel z revolveru na raněného vojáka, který právě měnil zásobník, aby Ann mohl dorazit.
"Tobě to nestačilo ty grázle ? Tak sežer tohle !" Dvěma zásahy mu roztříštil lebku a rozcákl jeho mozek po sněhu. Ve vzteku zapomněl na posledního muže krčícího se za balvanem. Palbou trefil George do ramene. Než ale stačil znovu přesně zamířit svou automatickou pušku, střelil ho Rick přímo mezi oči.
"Georgi-!" Křikl Rick.
"Jsem v pořádku !" Přerušil ho George. Oba se rozběhli k Ann. Ta ležela na sněhu, který byl už celý zakrvácený. Stehno měla roztrhlé. Tepna ale nebyla poškozená. Spodní část nohy měla v nepřirozené pozici, protože ji střela pod kolenem rozdrtila holení kost. Ohromě trpěla bolestí, z očí ji tekly slzy, ale bylo vidět jak zadržuje řev, který by ji tak ulevil. Věděla totiž, že pokud jednotka neodvysílala zprávu a pokud nikdo střelbu neslyšel, Rick a George by měli stále velkou šanci.
"Proboha Ann, co ti to udělali !" řekl George a dal ji pod hlavu ruku.
"Neboj Ann, to bude v pořádku." Rick vytáhl polní lékárničku a vyndal nůžky.
"Jsi…Jsi…Zraněný." Řekla bolestně Ann, když si všimla Georgova ramena.
"Ne, mě nic není. Jen klidně lež." Rick rozstřihl nohavici u jejích kalhot. Věděl přesně, co má dělat. Ještě před invazí prošel detailním kurzem první pomoci a péče o raněné. Otevřel malou krabičku s malými injekcemi obsahující narkotika.
"Po tomhle se ti uleví. Nebude tě to už bolet." Řekl Rick, vyhrnul Ann rukáv a dal ji dvě dávky. Pak podal krabičku Georgovi. "Kdyby jí to ještě bolelo, dej ji ještě jednu do druhý ruky.
"Jasně Ricku." Rick vzal chirurgické kleštičky.
"Jedna rána na stehně a na holeni šly skrz. Musím ti vyndat kulku." Malinko rozevřel ránu a hledal kulku. "To ne."
"Co se děje ?!" Zeptal se George.
"Vidím ji. Je hrozně blízko k tepně. Když se mi to nepovede, protrhnu ji."
"Můžeme to udělat my, pokud dovolíte." Hlas, ozývající se za nimi je přímo šokoval. Angličtina byla tak perfektní, že se jim ani nechtělo uvěřit, že to mluví čínský důstojník, který se se svou asi dvacetičlennou jednotkou objevil naprosto neviditelně.
"K čertu !!" Voják, který prozkoumával těla mrtvých křikl na důstojníka cosi čínského a pak se vrátil k jednotce."
"Nemusíte se nás bát. Budeme s vámi jednat ohleduplně."
"Tak jako jste jednali s vojáky v Nakneku ?!" Vyjel na něj George.
"My jsme pouze vojáci, figurky na šachovníci mocných. Stejně jako vy. Posloucháme rozkazy."
"Uklidni se." Řekl Rick. "Máte v jednotce zdravotníka ?" Zeptal se důstojníka.
"Lékaře."
"Pak bychom vám byli vděční, pokud by naší přítelkyni pomohl."
"Zbláznil jsi se ?" Zeptal se ho George. "Ty jim věříš ?"
"Nemá důvod nám nevěřit. Stejně jako vy. Věříte, že všichni Číňané jsou zlí ? Já jsem čistokrevný Číňan a jak vidíte, snažím se pomoci. Naopak znám důstojníky čínské armády, kteří mají jednoho amerického rodiče a v mém případě by vás bez milosti popravili. Zvláště, když jste zabili šest našich vojáků."
"On mluví pravdu." Řekl Rick. George se zhluboka nadechl a chvíli se díval na čínské vojáky. Pak se otočil k Rickovi.
"Rozkaz PANE."
"Prosím odevzdejte nám své zbraně." Rick podal pistoli důstojníkovi, George hodil svůj revolver ne zem.
"Bude to v pořádku, neboj." Řekl Rick Anně.
"Když to říkáš ty, tak tomu věřím." Odpověděla.
"Její zbraň je někde v křoví. Upadla ji, když byla zasažena."
"To je v pořádku." Důstojník s otočil a cosi zavolal. V momentě přiběhl obtloustlý Číňan s červeným křížem na vestě a velikou lékárnou místo batohu.
"Vy jste poskytoval první pomoc ?" Zeptal se Ricka též plynulou Angličtinu.
"Ano. Podal jsem dvě dávky narkotika. Ve spodní ráně na stehně je stále kulka. Nebezpečně blízko u tepny."
"A snažte se alespoň tak, jako by to byl váš voják." Odsekl George.
"Snažil bych se stejně, kdyby to byl Číňan, Američan, Čech i lední medvěd." Doktor začal Anně ošetřovat nohu, zatímco vojáci spoutali Rickovi a Georgovi ruce za zády.

Středa, 28. prosince 2066, 17:45, Základna US ARMY, Spokane stát Washington

Vrtulník dosáhl svého cíle s časovou rezervou. Očekávané poryvy větru se totiž stočily na západ a letu vrtulníku Chinook se vyhnuly. Okolí bylo zasněžené, krajina byla zalesněná. V okolí základny, kam zrovna vrtulník přistával se nacházely dvě poklidná městečka, na obzoru se pak tyčily domy města Spokane. Základny byla obehnána dva metry vysokou a půl metru tlustou betonovou zdí, navrchu s ostnatým drátem. V každém rohu obdélníkové základny o výměře poloviny fotbalového hřiště se nacházela strážní věž s pevným kulometem M2. Poté, co základnu opustila její standardní posádka (3. motorizovaná jednotka, roty S, 7. pluku, 5. divize, 14. armády pod vedením poručíka Matta Boostera), nastěhovala se sem rota záložáků z 2. armády. Spousta domů byla prázdná, v posádce bylo pouze 60 mužů. Když vrtulník dosedl, zadní vrata se otevřela. Velitel Parks poděkoval pilotům za bezpečné dopravení k jejich cíli a popřál jim šťastný návrat na Santa Cruiz i se zbytkem vojáků, kteří v Chinook zůstali. Paladinové pobrali své vybavení (Každý měl pouze jednu brašnu velikých rozměrů, kde měl vše co potřeboval), munici měli připevněnou na svém brnění a zbraně měli v ruce. Když vystoupili, vrtulník ihned odletěl.
"Zdravím vás pane. Jaký byl let ?" Uvítal Parkse s jednotkou velitel základny, který přišel asi minutu po odletu vrtulníku. Měl sebou dva vojáky ve woodland maskáčích.
"Let byl dobrý, děkuji." Parks si přehodil brašnu přes rameno. "Předpokládám, že se nezdržíme dlouho. Jaké jsou naše rozkazy ?"
"Z velitelství nám přišla tato depeše. Máte vyčkat na transport. Asi půl hodiny by měli přiletět dva vrtulníky UH-82. Dopraví vás k vaší nové jednotce na frontu."
"Doufám, že mají dvě místa navíc. Rozrostli jsme se o dva nové členy."
"Jsem si jistý, že to už je vyřešené." Velitel základny si prohlédl dva vojáky v jiném typu energozbroje. "Enkláva přeci vždy plánuje dopředu."
"Dobrá, ještě něco ?"
"Ano pane. Dostal jsem rozkazy vás vybavit. Vaše brašny mi odevzdáte. Uniformy a hygienické potřeby na vás čekají na frontě. Dále mi odevzdejte své zbraně a munici. V našem skladu dostanete zbraně k užití na frontě. Poskládejte mi to tady na zem."
"Udělejte, co říká chlapy." Řekl Parks jednotce
"Máme pro vás připravenou večeři v jídelně." Velitel ukázal na veliký dům.
"Děkujeme, ale nejdříve si vezmeme své zbraně."
"Samozřejmě, jen pojďte." Velitel zamířil ke zbrojnici. Parks a jednotka ho následovali. Když došli s obrněné budově 8x8 metrů, ocelové dveře se otevřeli a vyšel z nich voják.
"Dobrý den pane. Mám tady pro vás zbraně. Přišly nám sem z velitelství Bratrstva speciálně pro vás."
"Dobře." Řekl Parks.
"Jsou to fakt slušný kalibry." Voják prolistoval lejstra, která měl v podpaží. "Mají tu s vámi být dva vojáci navíc. Souhlasí ?"
"Ano vojáku."
"Dobrá, budu vás předvolávat podle jmen, aby v tom nebyl bordel."
"Hlavně to vyřiďte rychle vojáku. Pánové mají jistě hlad." Řekl velitel.
"Nikdy nevíte, kdo vám může položit nůž na krk, když si zrovna pochutnáváte na krocanovi." Řekl jeden z vojáků Bratrstva.
"Dobře. Velitel Parks. Mám tu pro vás M56. Munici si vezměte támhle." Voják podal veliteli zbraň a ukázal na bedny v zadní Části budovy. "Vy ostatní si ji tam pak vezměte také." Voják odstoupil a přivezl velkou bednu na kolečkách. "Je to těžký jako kráva."
"Stačilo říct." Řekl vojín Powter a zasmál se.
"Tak jedem. Desátník Smith a desátník Turton, mám tu pro vás dárek." Voják projel skenerem na bedně svou bezpečnostní kartou a ta se otevřela. Odklopil víko a v držácích ležely dva rotační kulomety. "Takže tu pro vás mám gatlingy CZ53 ráže 5 mm. Vezměte si k nim pár bedýnek pásový munice." Desátníci s nadšením sáhli po svých nových zbraních a ihned se vydali pro náboje.
"Desátník Law a vojíni Tarantino, Daniels a Flint." Pokračoval voják "Sundejte si támhletu bednu (ukázal na velikou dřevěnou bednu na nejvyšším patře muniční skříně) a vezměte si z ní každej jeden Pancor Jackhammer." Voják si odškrtl další políčko na svém seznamu. "Vojíni Powter, Owens, Wingate a Friday, pro vás tu mám M56 ve verzi Comando. Pevně přidělanou tam máte optiku s dvojnásobným, čtyřnásobným a šestinásobným zvětšením, přepínání mezi klasickou, nokto a termo vizí, rozšířeném zásobník a konstrukce z lehkých uhlíkových vláken. O dost lepší mašina, než má váš velitel. Jsou vzadu v bedně u munice." Voják se podíval na zbývající dva paladiny. "Pro vás tu mám taky něco speciálního. Vojíne Maiersi a seržante Devile, tady máte M72 Gaussovu pušku. Munice je vzadu." Voják jim podal dlouhé pušky s vlnitou hlavní. "A co s váma ?" Otočil se na enklávy.
"My máme svoje." Řekl desátník Sticker a ukázal vojákovi plasmovou pistoli Glock 86. Když měli paladinové své zbraně, hned se cítili lépe. Voják beze zbraně je totiž jako ryba bez vody. Tím spíše to platilo u paladinů Bratrstva Oceli. Každý z bratrů věřil v technologii a vědu. Věřil, že to jsou jediné věci, které jsou důležité pro přežití. Technologie, věda a hlavně disciplína. Jednotka se seřadila před zbrojnicí.
"A co vy ?" Zeptal se Parks desátníků Holmsové a Stickera.
"My jsme vybaveni. Máme rozkazy z vyšších míst v žádném případě neměnit svou výstroj pane." Parks si dal ruce za záda a přistoupil k nim blíže.
"Rozkazy z vyšších míst ? Co tím hergot chcete říct ?"
"Velitelství Enklávy pane."
"Ve vrtulníku jsme si snad něco řekli. Dokud budete v jednotce Bratrstva pod mým velením, BUDETE vojáci Bratrstva a já budu váš přímý nadřízený." Řekl Parks zvýšeným hlasem.
"Ano pane." Řekl desátník Sticker.
"Co je to za rozkazy ?"
"Trvalé rozkazy pro všechny příslušníky Enklávy, které byly vydány prezidentem Spojených států amerických."
"Chystá snad Enkláva něco ?"
"Lituji pane, ale to vám nemohu říct." Parks zabručel, ale pak se pousmál. Otočil se a odstoupil.
"Jděte na večeři, já se k vám pak připojím." Řekl týmu. "Seržante, na slovíčko." Řekl seržantovi Devilovi, když všichni odcházeli. "Co si o tom myslíš Georgi ?" Zeptal se ho.
"Nezdá se mi to, ale co s tím můžeme dělat ?"
"Asi nic."
"Mohli bychom se zeptat na velitelství Bratrstva."
"Nic nám neřeknou. Pokud Lawrence vydal Enklávě nějaké tajné rozkazy, Bratrstvo to neví." Řekl Parks.
"Mám z toho špatný pocit. Všechno se to děje po invazi na Aljašku. Podle mě se chystá něco velkého."
"Uvidíme. Teď se ale půjdeme najíst. Mám hlad jako vlk."

Středa, 28. prosince 2066, 14:00, Bitevní pole u kóty 19, Frontová linie Anchorage

Matt seděl na okraji okopu a popíjel kávu z plastového kelímku. Zraněný spojař seděl vedle něj a doktor mu ošetřoval rány v obličeji. Matt se s tím mladíkem znal už dlouho. Od té doby, co nastoupil do armády byl totiž pouze v jeho jednotce. Jeho jméno bylo Harry Bugs. Občas s Mattem a se seržantem Hunterem sedával v hospůdce ve Spokane a popíjeli pivko. Seržant Hunter je ale mrtví. Matt potřeboval kamaráda. Každý z vojáků nějakého potřeboval. Ale spousta vojáku o něj přišla. Tak jako Matt i Harry. Smrt blízkého člověka však vždy stmelí pouta mezi vojáky. Matt a Harry byli teď velicí přátelé. Matt se otočil a podíval se vzhůru na trosky bunkru, které pomalu dohořívaly. Zazvonil telefon. Harry po něm hned sáhl, ale Matt ho zastavil.
"To je v pořádku Harry, odpočívej." Matt vzal polní telefon, zvedl sluchátko a stiskl tlačítko pro přijetí hovoru. Byl to major.
"Jak to vypadá poručíku ?"
"Mnohem lépe pane. Děkuji, že jste sehnal tu B-69ku."
"jenom tak seděla na letišti, tak jsem si řek, že by mohla udělat něco užitečného."
"Ano pane."
"Mám pro vás další úkol."
"Poslouchám pane."
"Vyberte jedenáct členů do jednotky, kterou povedete. Výběr nechám na vás. Zbytek vaší jednotky na frontě převezme poručík Robertson. Už jsem ho tam poslal. Přijďte se svými jedenácti muži do velitelského stanu."
"Rozkaz pane, jenom by mě zajímalo-" Major ho přerušil.
"Nebojte se poručíku. Poručík Robertson je zkušený voják a povede vaší jednotku dobře až do chvíle, kdy se k ní vrátíte. Čeká na vás jen jeden úkol."
"Rozumím pane. Vyberu členy týmu a do hodiny jsme u vás."
"Dobrá. Konec." Matt položil sluchátko. Nový polní telefon jim přivezl Hummer, hned jak bitva skončila. Velitelství se o jeho zničení dozvědělo jednoduše. Prostě se nemohli dovolat.
"Co se děje pane ?" Zeptal se Harry. Doktor už odešel.
"Musím vybrat jedenáct lidí. Major pro nás má úkol. Velení zatím převezme jiný poručík."
"A vrátíte se pane ?"
"Neboj se Harry."
"Mohu jít s vámi pane ?"
"Musím vybrat jedenáct lidí. Zkušených vojáků. Promiň Harry, ale to asi nepůjde."
"Pane prosím. Jak jinak mám získat zkušenosti, než v boji. Přísahám, že vás nezklamu."
"Jsi zraněný a nechci, aby se ti něco stalo."
"Pane, když budu s vámi, tak se mi určitě nic nestane." Matt se zamyslel. Podíval se do očí mladého vojína a viděl v nich záblesk energie.
"Slibuješ mi, že nebudeš dělat žádný blbosti ? Musíš se chovat zodpovědně. Jakákoliv chyba, kterou uděláš může stát životy členy týmu."
"Slibuji pane."
"Dobře. Ještě stejně nevíme, co to bude za akci." Matt stiskl tlačítko na vysílačce připnuté na vestě. Rozsvítilo se na ní zelené světýlko.
"Seržante ?"
"Ano pane ?" Ozval se ve vysílačce hlas seržanta Teckera.
"Vyberte devět lidí a přijďte s nimi ke mně. Chci tam mít Hondu, Ripera, DeVonna a Larrse. Zbytek nechám na vás."
"Rozkaz pane. Jsem tam za pár minut."

Středa, 28. prosince 2066, 17:45, Velitelství čínských invazních sil, Nanek

Areál doků byl uklizený a spousta techniků už dělala na tom, aby byla původní základna znovu vybudována. Je neuvěřitelné, že ruiny velitelské budovy se v tak krátkém čase změnily opět v budovu. Budovu, kde sídlilo velitelství čínských vojsk na Aljašce. Také bylo neuvěřitelné, že před několika dny se zde odehrála jedna z největších bitev 21. století a už se to tu hemží životem. Spousty čínských vojáků byly všude. Tanky, obrněné vozy. Stovky kusů pozemní techniky a nad tím vším se občas přehnala peruť stíhačů, nebo dopravních letadel, směřujících na nedaleké letiště až z Číny. Jednotka, která zajala Ricka, George a Ann přijela ve třech obrněných vozech. Na základně se otočily a nacouvaly ke dveřím budovy. Jejich dveře se otevřely a vyskákali z nich vojáci, i čínský důstojník. Ten přišel ke třetímu vozu, který byl stále zavřený. Rádiem dal řidiči povel, aby tak učinil. Na sedadlech seděli Rick s Georgem. V uličce ležela Ann na nosítkách a u ní klečel doktor a ošetřoval ji. Ann spala pod tíhou silných sedativ. U stěny, dělící nákladový prostor od řidiče a střelce seděly dva strážní s pistolemi.
"Doktore ?" Zeptal se důstojník.
"Bude v pořádku. S vaším svolením ji vezmu na operační sál a sešroubuji jí holení kost, aby ji srostla." Řekl doktor, aniž by se na důstojníka podíval.
"Dobrá."
"Když to neudělám, už nikdy nebude chodit bez protézy." Řekl doktor a podíval se na George. Ten měl v očích nelibí pohled. Doktor z něj ale vyčetl souhlas.
"Dělejte to nejlepší, co můžete." Řekl Rick.
"Nebojte se." Ujistil ho doktor. Vystoupil z vozu a strážní vzali Ann do budovy. Doktor šel hned za nimi.
"Pojďte." Řekl důstojník a pokynul pilotům, aby si vystoupili.
"Jdeme." Pokračoval a vedl je do budovy. Když vstoupili dovnitř, dům vypadal jako nový. Jelikož Rick nevěděl o všech detailech bitvy a nevěděl, že velitelská budova byla zničena, myslel si, že je to stále americká konstrukce.
"Pokračujte." Důstojník je vedl do jižního křídla budovy. Cestou je bombardovaly až nenávistné pohledy Číňanů. Došli až k ocelovým dveřím.
"Jděte dovnitř." Důstojník vymačkal kód na číselníku a dveře se otevřely. Uvnitř byl uprostřed místnosti stůl a u něj tři židličky. Dvě na jedné straně a jedna na druhé. U dveří stály stráže. Dveře se zavřely a piloti si sedli na židličky.
"Co se teď bude dít ?" Zeptal se tiše George.
"Vyslechnou nás." Odpověděl Rick.
"A co by mohli chtít ?"
"Cokoliv. Pozice jednotek, tajné rozkazy, plány. Nic, co si můžeme dovolit jim říct."
"Jméno, hodnost, číslo."
"Jméno, hodnost, číslo." Potvrdil Rick. "Jenom nevím, jak dlouho to vydržíme."
"Co tím myslíš ?"
"Sedativa, narkotika, mučení. Můžou sem taky přinést Ann a dupat jí po noze." Rick odvrátil hlavu. "Jsou schopný všeho." Po chvíli se otevřely dveře a vstoupil do nich důstojník. Byl to ten samí, co je zatknul. Zavřel dveře, položil si desky s dokumenty na stůl a sedl si naproti pilotům.
"New York. San Francisco. Phoenix. Colorado. Máte ta místa rádi ?" Zeptal se jich.
"Kapitán Rick O'Donell, 21548799, Armáda Spojených států amerických." Důstojník se pousmál.
"Samozřejmě, samozřejmě. Neprozrazovat žádné informace. Já vím. Jen se vás ptám, zda máte ta místa rádi."
"Vyrostl jsme v San Franciscu." Řekl Rick.
"A chtěl byste se tam znovu podívat ?"
"Jděte k věci." Řekl George.
"Dobrá. Jsme ochotni vás propustit za malou protislužbu."
"Jakou protislužbu ?" Důstojník vytáhl z desek mapu a rozložil ji na stůl.
"Určete pozice skladů paliva vaší armády." Ani Rick, ani George se na mapu nepodívali.
"Poručík George McCaskey, 21547965, Armáda spojených států amerických."
"Dobře." Řekl rozčileně důstojník. Vstal od stolu a šel ke strážím.
"Odejděte a vypněte kamery." Řekl jim. Stráže se pousmáli.
"Vymlátíte to z nich pane ?"
"Přesně tak. A nechci z toho mít problémy. Vy jistě také ne."
"Ano pane." Stráže odešli a světélka u dvou kamer zhasla.Tato místnost nebyla původně určena pro výslechy a proto zde nebyla ani pozorovací kabina za neprůhledným sklem.
"Myslím, že tohle byste v čínském zajetí dlouho nevydrželi."
"Co tím myslíte ?" Důstojník se otočil od dveří a přešel ke stolu. Ruce měl za zády a ústa roztáhly do širokého úsměvu.
"Jsem plukovník Bob Lang. Rozvědka."
"Tak to je chabý. Myslíte, že vám budeme věřit, že jste na naší straně ?" Rick ze zasmál.
"Dobrá, chcete důkazy ? Hlavní uzle se skladišti paliv jsou tady, tady a tady." Ukázal na místa na mapách. "A tady je ještě maskovaná rozvodna pro ropovod z Aljašky. Ropovod vede po této linii." Důstojník přejel na mapě prstem. "Kdyby to Číňani věděli, nebyl by pro ně problém naprosto ochromit pohyby našich vojsk." Rick s Georgem si vzájemně vyměnily pohledy.
"Pokračujte." Řekl George.
"Poručík George McCaskey. Otec George McCaskey, matka Marry McCaskeyová. Oba zahynuli při autonehodě a mladý George osiřel. Bylo mu devět let. Do svých osmnácti žil u své tety Lindy. V osmnácti vstoupil do armády." Rick se podíval na George a ten mu to kývnutím hlavy potvrdil.
"Co jsem dělal v armádě před tím, než jsem nastoupil na Ci-6 ?" Zeptal se Rick.
"Pilot FA-28, poté dobrovolník na X-388. Po jejím sestřelení převelen na MAA-258." Nastala chvilka ticha.
"Dobrá, já vám věřím." Řekl George. Plukovník se podíval na Ricka. Ten kývl hlavou. Plukovník vzal židli.
"Omlouvám se, ale musí to vypadat, že jste dostali zabrat. Závisí na to můj, vaše i Annin život."
"Chápu." Řekl Rick a postavil se. "Rychle prosím." Rickovi ještě nestačily zmizet modřiny od jeho minulého zajetí a plukovník Lang už ho přetáhl kovovou židličkou po hlavě. Rick sebou praštil na zem a z nosu mu vystříkla krev. Z pusy vyplivl další krev a zub. Pomalu se postavil a rukávem si otřel ústa. Plukovník k němu přistoupil a roztrhnul mu uniformu.
"Omlouvám se."
"V pořádku. Začínám si zvykat."
"Před pěti lety jsem infiltroval čínskou armádu. Mým úkolem bylo shromažďovat informace o plánech nepřítele." Plukovník vzal židli a praštil s ní o dveře.
"Proč jste nevaroval před útokem na Aljašku ?" Zeptal se George.
"Několik týdnů před tím mě odveleli na základnu v Himalájích. Nic jsem nevěděl, než se to stalo. Poté mě odveleli sem."
"A jaký máte teď úkol ?"
"Při první příležitosti se dostat ke spojencům."
"Dostanete nás pryč."
"Ano. Už jsem kontaktoval velitelství a to nám určilo místo, kam se máme dostat. Evakuuje nás jednotka Bratrstva a ústup bude krýt pěchota."
"A co Ann ?"
"Rozkázal jsem doktorovi, aby tu operaci nedělal a dal ji pouze dlahu. Odůvodnil jsem to tím, že vás s ní odvezu na jinou pozici."
"Jaký je plán ?"
"Ve 23:00 bude čekat před budovou obrněný vůz. Stráže vás tam odvedou. Ann už tam bude na nosítkách čekat. Pojedou s námi dva strážní. Už jsem vybral místo v lese, kde se jich zbavíme. Řídit budu já. Zastavím a budu předstírat poruchu motoru. Jeden z vás si musí sednout na přední levé sedadlo. Pod ním bude schovaná pistole s tlumičem. Až budou vystupovat, zabte je. Naložte dovnitř a já se postarám, abych vás dostal na určené místo."
"Je to riskantní."
"Není jiná možnost. Místo určení je na pobřeží hluboko v nepřátelském území. Bratrstvo se tam dostane stealth člunem a pěchota tajným seskokem z vrtulníku. Setkáme se ve 4:00. Pěchota zajistí okolí, Bratrstvo nás naloží do lodě a pak naskočí pěchota."
"Dobře. Děkujeme pane." Řekl George. Plukovník se usmál.
"Odpočívejte. Nechám vám donést nějaké jídlo." Plukovník se dal na odchod. George ho ale zastavil.
"A co já ?"
"Vy ?"
"No, na mě jste nezapracoval."
"Řeknu, že jste vyzradil informace, když jsem ho chtěl zabít. Udám falešné informace a než to zjistí, budeme pryč."

Středa, 28. prosince 2066, 20:15, Opuštěný venkovský statek, Někde u frontové linie.

Přestože za horizontem bylo ještě vidět paprsky slunce, krajina už byla ponořená do tmy. Poblíž se nacházela malá osada, ke které statek kdysi patřil. Jeho majitelé zemřeli na novodobý mor a tak zůstal prázdný. Dnes večer poslouží jako briefingová místnost pro armádu US. Před stájí stály tři Hummry. Dva vojáci připravovali signální světlice pro přistání vrtulníku na přilehle louce. V hlavní místnosti byl připraven veliký stůl, na kterém stál notebook. Na zdi byla připravena digitální obrazovka, která zatím ukazovala mapu Severní Ameriky. Před stolem bylo rozloženo asi dvacet židliček. Na nich seděl nově sestavený tým poručíka Matta Boostera. Každý z jeho členů měl na podlaze před sebou vyskládanou svou výstroj. Tým byl připraven na noční akci. Všichni měli bílé maskovací uniformy do zimy. Na zemi leželi, kromě standardního vybavení, zbraní, munice a granátů, ještě noktovizní přístroje a vysílačky, které se nedaly odposlouchávat a, na rozdíl od klasických polních vysílaček, nedaly se ani vystopovat pomocí signálu. O stůl se opíral tříhvězdičkový generál Forreli, velitel zvláštních operací. Zvenčí bylo slyšet přistávat vrtulník. Několik sekund na to se otevřely dveře a do místnosti vstoupila jednotka Bratrstva. Vojáci na židlích vstali a zasalutovali. Paladinové jim zasalutování oplatili, zůstali ale stát.
"Dobře, tak jsme tu všichni." Začal generál. "Jelikož rozkaz zněl bez jakýchkoliv detailů, poučím vás." Generál si sedl k notebooku a spustil prezentaci. "Tohle je plukovník Bob Lang z rozvědky. Před několika lety infiltroval čínskou armádu s trvalým rozkazem sbírat informace. To se mu ale nepodařilo. Nyní byl ale převelen na Aljašku jako velitel čety. Jeho nové rozkazy zněly sbírat jakékoliv informace, které by nám mohli pomoci v boji s nepřítelem." Generál posunul prezentaci na další stránku. "Tohle je satelitní snímek rozestavěného podzemního komplexu, na kterém Čína pracuje na malém ostrůvku v Ochotském moři. Domnívali jsme se, že je to pouze vojenská základna, ale informace, které nám Lang dodal to vyvracejí. Důvěryhodný zdroj v čínské vládě říká, že je to výzkumné centrum pro pokročilé vojenské technologie, maskované jako rozestavěné. Je již ale plně funkční. Prý se tam dokonce pracuje na čínské variantě energozbroje." Všichni stoprocentně naslouchali výkladu. "Plukovník Lang sehnal plány komplexu a náhodou se dostali pod jeho pravomoc tři sestřelení piloti USAF." Generál posunul na další stránku. "Toto je kapitán O'Donell, poručík McCaskey a podporučík Stevartová.
"My je známe pane. Tento měsíc jsme už podnikali akci, která měla za úkol je zachránit z nepřátelské fregaty pane." Řekl Parks.
"Plukovníkovi byly dodány nové rozkazy." Venku bylo slyšet přistávat druhý vrtulník. "Jeho úkolem je dostat plány, piloty i sebe na místo určení, kde proběhne evakuace. Hodina H byla stanovena na 4:00. Způsob dopravy je na něm, nicméně výsadkový bod není moc daleko od jejich výchozí pozice."
"A kde se nacházejí pane ?" Zeptal se Matt.
"Nanek." Nastala chvíle ticha.
"Rozkazy jsou následující. Nastoupíte si do vrtulníků. Bratrstvo bude dopraveno na letadlovou loď USS J.F. Kenedy, kde nastoupí do stealth člunu a vyrazí na místo určení, které se nachází na pobřeží. Tam se setkáte se skupinou pěchoty poručíka Boostera, která provede výsadek z vrtulníku a zajistí oblast. Počkáte, až se objeví plukovník. Bratrstvo převezme plány a plukovníka a nasednou do člunu. Pěchota evakuuje piloty z nového místa určení. Jednoduché. Veškeré detaily, týkající se umístění evakuačních bodů naleznete ve svém Pipboy. Nějaké otázky ?" Nikdo se nepřihlásil. "Dobrá. Až bude člun naložen, vyrazíte zpět k USS J.F. Kenedy. Tento úkol byl svěřen Bratrstvu, protože má největší důvěru. Pěchota vyrazí k nedaleké planině, kde je vyzvedne stealth vrtulník. Normálně bychom to svěřily jedné ze specializovaných jednotek, ale ty jsou teď bohužel nad míru zaneprázdněné. A měli byste vědět ještě něco. Piloti si myslí, že spolu s Bratrstvem nastoupí na člun i oni s vámi. Bylo jim to řečeno, aby se žádným způsobem nedozvěděli o existenci těch plánů. Mohlo by to ohrozit výsledek mise. Jak jsem řekl, veškeré detaily jsou na vašem Pipboy. Briefing by byl důkladnější, ale bohužel mám jisté neodkladné povinnosti ve Spokane. Hodně štěstí pánové." Generál zaklapl notebook a odešel.
"Skvělej briefing." Řekl Matt. Parks se na něj otočil.
"Vítejte ve vyšší lize. Takhle to tu chodí. Čekej nečekané." Matt se usmál.
"Hodně štěstí."
"Vám také." Obě jednotky nasedli do vrtulníků a odletěly do černé noci.

Středa, 28. prosince 2066, 22:55, Velitelství čínských invazních sil, Nanek

Rick s Georgem seděli na židličkách a netrpělivě čekali, co bude dál. Nevěděli, kolik je hodin, protože jim Číňané sebrali všechno vybavení. Věděli ale, že jedenáctá hodina se blíží. Oba měli strach. Báli se toho, co přijde. A nebáli se o svůj život, ale o Annin. Věděli, že dokud půjde vše podle plánu všichni se dostanou pryč, ale když se něco posere, mohou zůstat s Ann a nechat se zajmout, nebo tam Ann nechat. Možnost, že by Ann mohla jít natož utéct pronásledovatelům byla stejně mizivá, jako šance uprchnout, když ji Rick s Georgem ponesou. Náhle se otevřeli dveře. Vstoupil plukovník Lang a dva strážní.
"Vstávat !" Řekl plukovník a kopnulo George. Piloti vstali a stráže je chytli za ruce.
"Nyní vás transportujeme do naší základny na jihu. Tam už z vás ty informace vymáčknou !" Všichni čtyři opustili místnost. Procházeli budovou plnou čínských vojáků, kteří se na ně usilovně dívali. Když plukovník otevřel dveře z budovy, byla už noc. Osvětlení vybudované Američany fungovalo jen částečně. Hned pod schody stálo obrněné pásové vozidlo. Zadní dveře byly otevřené a když Rick uviděl Ann, jak leží v uličce, oddychl si.
"Nastupte si." Řekl plukovník. Piloti vlezli dovnitř, přičemž se ptali Ann, jak se ji daří. Plukovník ji pravděpodobně také informoval. Na místo, které Lang popsal si sedl Rick. Naproti němu George, stráže seděli u vrat. Plukovník si sedl k řízení, nastartoval a vyjel ze základny.

Středa, 28. prosince 2066, 23:45, USS J.F. Kenedy, U pobřeží Seattlu

Jak Bratrstvo, tak jednotka Matta Boostera byla za letu detailně instruována. Evakuační bod pro plukovníka s plány se nacházel na pobřeží Aljašského zálivu ve čtverci KJUJZRJH-12579634. Evakuační bod pro pěchotu a piloty se nacházel dva a půl kilometru na jih. Svítící bod, který Parks viděl před pěti minutami z okna UH-82 byla již nyní obrovská letadlová loď. Její paluba zářila různými světli. Pobíhalo po ní několik desítek členů údržbářského a letištního personálu. Všechna letadla kromě Několika Fa-28 byla v hangáru. Vrtulník šel na přistání. Když dosedl, jednotka ve spěchu vyskákala, seřadila se a Parks šel ke kapitánovi lodi, který stál opodál. Vzájemně si zasalutovali.
"Máma pár minut skluz. Musíme se rychle nalodit pane."
"Samozřejmě. Člun je ukotvený na pravoboku. Dovedu vás tam."
"Jednotko, pohyb !" Zavelel Parks a následoval kapitána.
"Mám pro vás vzkaz od generála Ritchrda." Pokračoval kapitán za chůze. Generál Ritchrd byl velící důstojník Bratrstva Oceli. Kapitán podal veliteli přenosnou paměť. Ten si ji pomocí bezdrátové technologie přehrál a vrátil kapitánovi.
"Děkuji, přečtu si to cestou." Jednotka dorazila ke schůdkům, vedoucím na radarům neviditelný člun.
"Přeji hodně štěstí veliteli." Řekl kapitán a odešel. Jednotka urychleně nastoupila na člun a ten vyrazil směrem na sever. Brett Parks otevřel příchozí zprávu. Veliteli, instruoval jsem kapitána Darwina, aby vám předal mou zprávu. Chtěl jsem vás pouze informovat, že ty plány, co pro vás mám plukovník jsou obrovsky důležité. Nesmíme dopustit, aby Čína neutralizovala jednu z mála výhod, kterou oproti ní máme. Ty plány jsou důležitější než můj, nebo váš život. Ale já jsem si jistý, že to dokážete a splníte svůj úkol dobře. Bohužel, pěchota, která tam bude s vámi nemá moc velikou naději na úspěch. Sice to odporuje rozkazům, ale chci, abyste tam s nimi nechal dva vaše vojáky. Vyberte dobrovolníky. Odpovědnost beru na sebe. Hodně štěstí. Bretta ta zpráva překvapila, ale souhlasil s ní. Cestou k místu určení se bavil s paladiny, které měl pod svým velením. Probíral taktiku boje a nadcházející akci. O zprávě od generála Ritchrda jim však ještě neřekl.

Čtvrtek, 29. prosince 2066, 01:36, Lesní silnice č. 15, 80 kilometrů od evakuačního bodu

Obrněný vůz, řízený plukovníkem Langem před několika minutami minul nepřátelskou hlídku. Ta provedla důkladnou prohlídku celého vozidla a dokladů vojáků. To protože hlídka nebyla informována o jakémkoliv pohybu na této silnici v ten den a musela se ujistit, že jde pouze o chybu v administrativě. Jejich velitel zavolal polním telefonem do Nakneku, kde mu tento transport potvrdili. Plukovník ho totiž zanesl do počítače několik minut před tím, než vyrazili. Vozidlo sebou náhle prudce škublo. Zastavilo a několikrát se rozjelo, ale nepopojelo více než pár metrů. Rick věděl, že toto je ta chvíle. V interkomu se ozval plukovníkův hlas. Řekl cosi čínského a vojáci vstali a otevřeli vrata. Rick neváhal. Krátce se podíval na George a Ann. Sáhl pod sedadlo, kde byla lepicí páskou připevněna pistole s tlumičem. Praskot lepenky upoutal pozornost strážců. Oba se podívali zpěta a viděli Ricka, jak sundavá dva velké pruhy lepenky ze zbraně. Okamžitě sáhli po svých zbraních. Rick natáhl pistoli a zamířil na vojáka. Výstřel nebylo vůbec slyšet a nepřítel padl na zem. Druhý voják se ještě snažil na Ricka zamířit, ale projektil, který mu provrtal díru v hlavě ho zastavil. Nastala chvilka ticha.
"Rychle, naložíme je." Řekl George. Rick si strčil pistoli za pás a s Georgem naložily mrtvoly do vozidla.
"V pořádku, jedeme." Řekl George a zabušil na stěnu, která dělila plukovníka od nákladového prostoru. Vozidlo se rozjelo a pokračovalo v určené trase k evakuačnímu bodu.

Čtvrtek, 29. prosince 2066, 03:54, Výsadkový člun, 3 kilometry od evakuačního bodu

Jednotka Bratrstva seděla v nákladovém prostoru člunu CEV-21 a plně se soustředila na svou misy. Všichni si pečlivě prostudovali plán akce, který jim byl zaslán bezpečnou linko na Pipboy. Všichni také dobře chápali důležitost mise, která před nimi leží. Světýlko na přední stěně nákladového prostoru se rozsvítilo, což znamenalo aktivaci interkomu.
"Za pět minut přirazíme k pobřeží na určeném místě. Vyhlašuji začátek akce." Byl to hlas pilota. Když komunikace skončila, světla v nákladovém prostoru zhasla. Paladinové díky svým helmám viděli perfektně.
"Dobrá." Začal Parks a odkašlal si. "Všichni víte, co máte dělat a jste seznámeni s důležitostí našeho úkolu, takže už vám nemusím nic říkat. Je tu jenom pár detailů. Až přistaneme, tak Tarantino, Daniels, Powter, Flint, Owens a Friday zajistí okruh kolem člunu. Radius je dvacet metrů. Až se objeví cíl, Turton, Law a Smith zajistí, že na cestě ke člunu nešlápne plukovník ani do hovna. Zbytek týmu zůstane na člunu a budou krýt záliv." Velitel dokončil obvyklou poradu před akcí. Všichni dali znamení, že rozuměli. Nastala chvilka ticha. Parks si najednou znovu odkašlal. Všichni věděli, že to znamená něco zlého. Velitel je pravděpodobně bude žádat o něco mimo rozkaz, co někoho může stát život. Parks ten pocit znal, proto jednotku dlouho nedeptal.
"Je tu ještě něco. Vy stejně dobře jako já víte, že v této misi jsou jedinou prioritou plány a plukovník rozvětky. Piloti jsou vedlejší." Parks se na chvíli odmlčel, pak pokračoval. "Ta záchranná akce, kterou pro ně vymysleli, nemá skoro žádnou naději na úspěch. Buď je chytnou Číňani, nebo ten vrtulník nepřiletí." Pokračoval.
"Nebo obojí." Poznamenal vojín Maiers, který chápal, oč jde.
"Požádám vás o něco, co můžete odmítnout, jelikož vám to nemohu rozkázat. Hledám dva dobrovolníky, kteří by se mnou po splnění mise zůstali na pobřeží s pěchotou a pomohli jim dostat se domů." Žádný z Paladinů Bratrstva neváhal, a zvedl ruku. Kromě Enklávů, samozřejmě.
"To si nemůžete dovolit, na to nemáte-" vyhrkla desátník Holmsová. Byla ale přerušena seržantem Devilem.
"Vy nechápete, co je to bratrství. Nikdo to tu po vás ani nechce." Otočil se k Enklávům. Vám je naprosto jedno, co se stane s deseti, dvaceti, nebo stovkou lidí. Jste stejní jako ti šmejdi, co tohle vymysleli. Máte prostě svoje rozkazy, o kterých my možná ani nevíme. Takže se radši těch rozkazů držte a nás nechte dělat svojí práci." Řekl v naprostém klidu. "My svoje lidi neopouštíme." Dodal. Otočil se k Parksovi. "Půjdu já a desátník Turton pane."
"Dobrá." Přikývl Parks. Enklávové ztichli.
"Deset vteřin pánové ! Připravit !" Ozvalo se z interkomu. Za chvilku bylo slyšet, jak člun najel na mělčinu a vrat se otevřela. Všichni okamžitě vyskákali ven a zaujali svoje pozice, které jim Parks zadal. Bylo slyšet odlétat vrtulník. Pěchota už byla na zemi a zaujímala svoje pozice. Za minutu už všechno ztichlo. Bylo slyšet jenom slabé kvílení, jindy tak příjemného větříku. Nyní ale rval vojákům uši. Připomínal jim ubíhající čas, za který se může objevit cíloví objekt. Za ten čas se ale také mohly objevit nepřátelské jednotky. Plán by se tak značně zkomplikoval a naděje na úspěch by byla velice nízká. Je skutečná ironie, že ve válce 21. století se nepočítá s tím, že se může objevit nepřítel. V hlavách paladinů i vojáků z pěchoty byla každá sekunda jako hodina, každá kapka suchého potu, která jim stekla z čela byla jako kýbl vody, který naprosto likviduje bojeschopnost vojáka. Hluboko v nepřátelském území…. Potom, jakoby z ničeho nic, dal poručík Booster znamení paladinům několik desítek metrů za ním. Znamenalo to, že se něco blíží. Pravděpodobně vozidlo. Už bylo tak blízko, že byl zřetelně slyšet motor. Každá ze zbraní na něj byla namířená. Vozidlo se znaky Čínské lidové armády vjelo na planinu. Přesto nikdo nestřílel. Absolutní jistotu, že se nejedná o nepřítele mít nemohli. Náhle vysadil motor a dveře se dvakrát za sebou otevřely a zavřely. Dohodnuté znamení. Paladinové Turton, Law a Smith vyrazili kupředu. Dorazili k vozidlu. Turton přiskočil ke dveřím a namířil hlavně svého CZ53 dovnitř. Seděl tam plukovník Lang.
"Je to dobrý." Zahlásil. "Pane, máte ty plány ?"
"Ano, mám je tady u sebe."
"Dobrá. Vystupte si, musíme vás okamžitě eskortovat na člun a vypadnout."
"Rozumím. Vzadu mám ty piloty."
"O ty se postará pěchota." Plukovník se zarazil.
"Počkat, oni nejedou s námi člunem ?"
"Ne přiletí pro ně vrtulník. Jejich evakuační bod je několik kilometrů odsud."
"Proč jsem o tom nebyl informován ?" vyhrkl plukovník. "Jeden z pilotů je těžce zraněn !" Paladinové zůstali stát. Desátník Law otevřel dveře nákladového prostoru.
"A doprdele." Řekl, když uviděl Ann. Hlavně její nohu
"Taky vás rádi vidíme." Řekl Rick. Turton nereagoval. Spojil se s velitelem Parksem.
"Pane, jeden z pilotů je těžce raněn. Není schopen sám chodit." Parks, když to slyšel, praštil hlavou do země.
"Zase ta naše americká vynalézavost !" Zaklel. Na chvíli se odmlčel. "Dobrá změna plánu. Vezměte plukovníka i piloty na palubu člunu." Rozkázal. Desátníci okamžitě začali rozkaz plnit.
"Veliteli-!" Zakřičel desátník Sticker.
"DRŽTE HUBU !" Ohnal se po něm seržant Devil.
"Všichni si nastupte do člunu a zůstaňte na palubě. Hlídejte člun ze všech stran !" Paladinové naskákali na člun. Parsk se postavil. "Poručíku Boostre slyšíte mě ?"
"Ano veliteli. Co se to tam sakra děje ?" Odpověděl Matt.
"Vezměte své muže a okamžitě na člun !"
"Ale pane, co ten-"
"Poručíku, žádný vrtulník by pro vás stejně nepřiletěl !"
"Rozumím pane !" Matt vstal a dal všem signál, aby ho následovali do člunu. Když dorazili, Piloti už byli v nákladovém prostoru.
"Dovnitř poručíku." Řekl Parks.
"Pane, rád bych zůstal na palubě a pomohl vám s hlídkou."
"Není tu dost místa. Dovnitř poručíku !"
"Rozkaz pane." Pěchota naskákala do nákladového prostoru člunu a vrata nechala otevřené, pro případ, že by Bratrstvo potřebovalo pomoc, nebo by byl někdo z paladinů v případě přestřelky raněn. Parks zabušil na pilotní kabinu a okénko se otevřelo. Pilot všechno viděl z pohledu bezpečnostních kamer. Okamžitě protestoval.
"Veliteli, pokud je povezu všechny, moc nás to zpomalí."
"Máte dost paliva ?" Zeptal se Parks.
"Ano pane, ale-" Velitel ho přerušil.
"Tak neztrácejte čas zbytečnou debatou a už sakra jeďte !"
"Ano pane." Okénko se opět zavřelo, člun sjel z mělčiny a vyrazil na moře. Paladinové v kleče rozseti na místech na palubě tak, aby efektivně pokryli co možná největší úhel pohledu už hlídkovali. Parks se vracel na zadní část člunu. Zastavili ho ale Enklávové.
"Pane, tohle si nemůžeme dovolit ! Máme své rozkazy !" Namítali.
"Strčte si svoje rozkazy doprdele." Řekl v klidu Parks. Desátník Holmsová ho ale zastavila.
"Pane, můžete si o nás myslet, že jsme ti zbabělci, jak je všichni známe z akčních filmů s Harrym Larssem, ale my myslíme v širším měřítku. Upřednostňujeme miliony životů před desítkou !" Parks se zastavil.
"Dobrá. Máte mé svolení hodit je všechny přes palubu desátníku." Vytrhl se Holmsové ze sevření, které uštědřila jeho ramenu a pokračoval ke kulometné pozici na zádi.
"Pane, máte tu hovor !" Ozvalo se ve vysílačce. "Přijďte okamžitě do pilotní kabiny !"
"Doprdele !" Zaklel Parks a vydal se zpátky na příď. Po cestě rozkázal Enklávům, aby si půjčili zbraně od vojáků v nákladovém prostoru. Laserové a plasmové pistole by mohly, v případě napadení, prozradit jejich pozici na kilometry daleko. Když dorazil, poryv větru s ním trochu zakymácel. Zabušil opět na okénko a to se otevřelo.
"Tak co je ?" Zeptal se pilota. Ten mu beze slov podal malý čip. Parks ho strčil do svého Pipboy a otevřel tak linku mezi "volajícím a volaným".
"Parksi, co to tam zatraceně zase děláte ?!" Ozval se rozčilený hlas generála Forreliho. "Sledujeme vás přes družici ! Copak nevíte, co tahle mise znamená ?!"
"Vím to moc dobře pane a udělám všechno pro to, abych ji splnil."
"Mě se ale zdá, že právě TO neděláte !"
"Pane, to že jsem naložil pár pasažérů navíc způsobí, že se zpozdíme asi o tři čtvrtě hodiny. Pokud nás kvůli tomu napadnou, tak kvůli váze navíc to bude už v oblasti, kde nás může krýt letka z USS J.F. Kenedy. Pokud nás napadnou dřív, nemohl jsem to nabráním hmotnosti ovlivnit." Logicky správné vysvětlení generál nepřijal.
"Kdybyste byl tak chytrej ve škole, nemusel z vás bejt pitomej voják, ale inženýr ! Okamžitě, a to myslím vážně, dejte svým vojákům rozkaz, aby se zbavily zátěže."
"Rozkaz pane." Řekl Parks a ukončil přenos. Věděl, že družice ho sleduje. Vzal svou pušku M56 a hodil ji přes palubu. Pak zabušil na pilotní kabinu. "Pošlete štábu generála Forreliho zprávu, že jsme se zbavili zátěže." Pak se vrátil ke kulometu.

Čtvrtek, 29. prosince 2066, 04:58, Výsadkový člun, Na cestě k USS J.F. Kenedy "Pane máte tu další hovor !" Ozvalo se ve vysílačce. Parks se odebral převzít si další čip. Byl to hovor od generála Ritchrda.
"Dobré ráno pane." Pozdravil Parks.
"Proboha Parksi, říkal jsem, aby jste tam muže nechal a ne je vzal sebou !"
"Pane, určitě víte, že ten vrtulník by nedorazil."
"A proto jsem chtěl, aby tam zůstali vaši muži a pomohli jim se udržet, než bych zorganizoval evakuaci. Ohrozil jste velice důležitý plán."
"Ano pane." Generál se pousmál.
"Výborně veliteli. Volám vám proto, abych vám sdělil, že se k vám blíží dva čínské čluny plné vojáků."
"My jsme připraveni pane." Generál se znovu pousmál.
"Ano, já vím. Každopádně jsem pro vás zřídil dvě AH-100vky z J. F. Kenedy. Dorazí k vám za deset minut."
"Tak to je skvělé pane."
"Jo jo. Ty čluny tam budou do minuty. Tak se připravte."
"Rozumím pane, končím." Parks ukončil hovor. Do vysílačky dal signál ‚připravte se k boji' a stoupl si za zdvojený kulomet M2.
"Takže pánové, až uvidíte nějaký kocábky, tak z nich udělejte vraky jasný ?"
"A támhle už je máme." Objevili se dvě lodi s tichým pohonem. Přilétla první dávka z kulometu. Paladinové na dané straně začali střílet na člun. Byl plný čínských vojáků, kteří nepřestali pálit. Parks okamžitě poznal, že podcenil situaci. Střely paladinů kosily jednoho nepřítele za druhým. Číňané byli celí od krve, která vystříkla z každé rány vojáka, který stál před nimi. Obloha se zbarvila do žluta. Původní nadšení paladinů kteří každým výstřelem zabili nepřítele se vytratilo s příjezdem druhého člunu. Ten začal střílet z druhé strany. Parks musel seskočit od kulometu na palubu a krýt se za ocelovými pláty zábradlí s ostatními. Vojáci občas vstali a vyslali pár střel, kterými zabili několik nepřátel. Přestřelka pokračovala. Najednou přiletěla čínská střela a zasáhla vojína Powtera přímo do krku. Svalil se na zem a držel se za brnění v místě hrdla. Ocelové rukavice začala obtékat spousta krve.
"Doprdele !" Zaklel vojín Daniels.
"Pane, Powter to dostal, je to zlý."
"Tak ho dotáhněte do nákladového prostoru a vraťte se sakra !"
"Ano pane !" Daniels položil svou zbraň a vzal Powtera za nohy.
"Krejte mě !" Řekl vojákům. Dotáhl raněného na záď a rychle ho vzal k jednotce poručíka Boostera.
"Je zraněnej, postarejte se o něj." Řekl a vstal. Vyběhl ven, ale sotva se postavil, do jeho brnění proniklo několik střel. Okamžitě padl k zemi.
"Do hajzlu ! Vojíne, vemte ho sem !" zavelel Booster. "Doktore podívejte se na toho prvního. Vojíne, jak je na tom ?" Zeptal se poručík. Vojín, který stačil Danielovi sundat helmu zakroutil hlavou. "Kurva !"
"Svině jedny !" Zaklel desátník Smith. "Chlapi, zkuste mě trochu krejt !" Vojáci zintensivněli palbu. Smith se zvednul, trhnul svým minigunem směrem k lodi a bouřlivá palba začala. Od brnění se mu odrazilo několik projektilů, které neměli sílu ho prorazit. Bouřlivá palba začala. Plameny dosahovaly délky až jednoho metru a nepřítele na cílové lodi se zmocnil zmatek. Smith stále pálil. Z lodi se začalo kouřit a objevily se plameny. Náhle se ozvalo hlasité cinknutí. Náboj v kulometu se zasekl.
"Zatraceně !" Smith se skácel k zemi a začal vyprošťovat nábojnici z komory. Flint vstal svou brokovnicí Pancor Jackhammer dvakrát rychle, než se číňani vzpamatovali, vystřelil do místa, kde loď hořela. Objevil se oslnivý plamen a ozvala ohlušující rána následovaná lidským křikem. Loď explodovala. Na Smithovi přistálo jedno z mnoha roztrhaných a ohořelých těl, která se rozlétla po okolí. Náraz způsobil, že nábojnice sama vypadla a zbraň byla bojeschopná. Smith se pousmál.
"Díky kámo." Řekl a poklepal mrtvolu po shořelém rameni. "Pane, zlikvidovali jsme jednu loď !" Ohlásil do vysílačky.
"Tak zlikvidujte i tu druhou !" Muži na straně, na které byla loď zničena vstali a kryli se za nákladový prostor. Okamžitě začali střílet na poslední loď. Najednou bylo slyšet hlasité zasvištění a desátník Law se skácel k zemi s prostřelenou přilbou.
"Sniper prostřední vokno !" Zahlásil Devil.
"To nebude snadný. To pancéřování neprostřelíme !" Řekl Parks. Z nákladového prostoru vyskočil z ničeho nic poručík Booster s puškou M56 s přidělaným granátometem. Než si stačil kdokoliv cokoliv uvědomit, na palubě člunu přistál granát a explodoval, přičemž udělal do stěny, za kterou se sniper schovával díru a zakymácel s lodí.
"Tak je vyřiďte !" palba opět začala. Loď ale náhle explodovala a nad plameny se objevil bojový vrtulník AH-100.
"Postarejte se o raněné !" Řekl Parks.
"Žádní ranění nejsou pane. Ten voják se zraněným hrdlem před chvílí zemřel. Nedalo se nic dělat. Kulka porušila krční tepnu." Celá jednota ztuhla šokem. Bylo to neuvěřitelné. Jak podcenili nepřítele. Stálo je to životy tří vojáků. Přátel. Přátel, kteří mohli žít, kdyby pořádně připravili obranu. Paladinové položili těla na záď a odříkali modlitbu. Enklávové stáli opodál. Patrně jim hlavou běžel složitý matematický výpočet. Tři životy za dvacet vojáků, kteří byli zachráněni. Ano, Strýček Sam na tom vydělal.

Neděle, 1. ledna 2066, 18:35, Vojenský hřbitov, Washington D.C.

Pro padlé paladiny byl uspořádán pouze skromný obřad. Na vojenském hřbitově se sešli rodiny obětí, velitel Parks a jeho jednotka, kteří byli oblečeni ve slavnostních uniformách Bratrstva. Byl zde ještě generál Ritchrd a kněz. Ten odříkal modlitbu a rakve byly spuštěny do vykopaných hrobů. Zvuk hydraulického zařízení doprovázel pláč manželek a dětí mrtvých vojáků. Obřad uzavřela salva čestné stráže. Nakonec se všichni rozešli. Zůstal zde pouze velitel Parks a generál Ritchrd. Přistoupil k veliteli se sklopenýma očima.
"Je mi to skutečně líto Brette." Prohlásil smutným hlasem.
"Ano pane."
"Truchlete pro své padlé kamarády. A uctěte jejich památku tím, že budete i nadále bojovat za svou vlast."
"Ano pane." Brett se podíval generálovi do očí. "Můžete se na mě i na mou jednotku spolehnout." Generál ho poklepal po rameni a odešel. Brett neskrýval, že mu po tváři stéká slza. Podíval se vstříc zapadajícímu slunci, které ozařovalo oblohu do zlata. Asi dvacet metrů od něj stála jeho jednotka. Když se na něj podíval, tak mu všichni zasalutovali. Vedle nich stál poručík Matt Booster a piloti Rick, George a Ann, která seděla na kolečkovém křesle. Rick stál za ní. Ti všichni mu také zasalutovali. Brett na ně byl opravdu pyšný. Jako na své syny, kterými také byli. Sáhl si pro kšiltovku, kterou svíral v podpaží a nasadil si ji na hlavu. Zasalutoval a vzdal poslední poctu padlím přátelům. Pak se otočil a odpochodoval pryč.


Každá válka má své hrdiny. Takové, jako byl Brett Parks, nebo Allen Powter, Jimmy Daniels a Harry Law. Jejich oběti jsou statečné. Ve zbytečné válce jsou ale jejich životy ztráceny nadarmo. A milující ženy přicházejí o manžely, děti o své otce a muži jako Brett Parks o své přátele. O to jediné, co v jejich životě opravdu za něco stojí. Válka zůstala stejná…

Závěrečný díl povídky Válka. Válka je stále stejná zachytí poslední okamžiky v očích nic netušících vojáků.

ANKETA

Miniaplikace


Staň se pomocníkem při tvorbě, nakrm Šílenou brahmínu!:)




Fallout Bible


Vývojářské memoáry

Fallout 3: Van Buren


Rychlé odkazy
České stránky
Templáři VŠB
ABCgames



Zahraniční stránky
No Mutants Allowed
Duck and Cover
Planet Fallout
Fo3 ofic.stránky
Bethblog
The Vault
Trzynasty Schron
Falloup Online

Modifikace
Vault-Tec Labs
Killap.net
Last Hope
Fallout:Resurrection
Fallout:BGE
Mutants Rising
Fallout:Yurop

Pro autorizaci
pište na e-mail


Sponzoři VŠB

TOPlist