Vault šílené brahminy - největší stránka o sérii Fallout v češtině a slovenčine.
|
18. KAPITOLA A dal, co se pihodilo hned po n, bylo, e Srdce ze zlata pokraovalo naprosto normln ve sv pouti a mlo te rozkon zazen interir. Byl trochu prostornj, vyveden v pastelovch odstnech zelen a modr. Uprosted, v trsu kapradin vkusn doplnnm lutmi kvtky, se zdvhalo toit schodit, vedouc kamsi do neurita, a vedle nj kamenn podstavec se slunenmi hodinami ukrval hlavn potaov vstup. Vtipn instalovan osvtlen a zrcadla vyvolvaly dojem zimn zahrady s vhledem na rozlehlou a skvle udrovanou zahradu. Po obvodu zimn zahrady stly mramorov stolky na pvabnch nokch z tepanho eleza. Kdy se lovk zahledl do letnho povrchu mramorovch desek, uvidl v nich nejasn rsujc se tvary pstroj, kter se mu pi doteku materializovaly pod rukama. Pi pohledu ze sprvnho hlu do vypadalo, e se v zrcadlech odr obrazovky se vemi potebnmi daji, akoli nebylo ani zdaleka jasn, odkud se vlastn odrej. V podstat to bylo vechno chvatn krsn. Zafod Bblbrox, rozvalen v proutnm keslku, pronesl: "Co se to ksakru stalo?" "kal jsem zrovna, e vypna nepravdpodobnostnho pohonu je tamhle...," vloil se do hovoru Arthur, povalujc se u malho jezrka s rybikami. Mvl rukou smrem k mstu, kde kdysi bval vypna. Te tam byl kvtin s azalkou. "Ale kde to jsme?" divil se Ford, sedc na toitm schoditi s pjemn vychlazenm Pangalaktickm megacloumkem v ruce. "ekla bych, e pesn tam, kde jsme byli pedtm...," ozvala se Trillian, kdy jim vudyptomn zrcadla nhle ukzala zvetelou tv Magrathey, stle uhnjc pod nimi. Zafod vyskoil ze sedadla. "Jene co se stalo se stelami?" V zrcadlech uvidli pln nov okujc obraz. "Vypad to, jako by se promnily v kvtin petni a velmi pekvapen se tvcho vorvan...," ekl Ford pochybovan. "Nepravdpodobnostn faktor jedna ku osmi milinm sedmi stm edesti sedmi tiscm sto dvaceti osmi," skoil jim do ei Eddie, kter se ovem ani trochu nezmnil. Zafod upen hledl na Arthura. "Uvils to, pozemane?" tzal se nalhav. "Ale... vdy j jenom...," koktal Arthur. "Tak to jsi uvaoval sprvn. Zapnout nepravdpodobnostn pohon bez pedchozho aktivovn zkuebnch obrazovek... Zachrnils nm ivot, chlape, v to?" "To nestoj za e...," brnil se Arthur. "Vn?" podivil se Zafod. "V tom ppad u o tom nemluvme. Hej, potai! Nave ns na pistn." "Ale..." "U jsem ekl, e o tom nebudeme mluvit." Dal, co poslze upadlo v zapomnn, bylo, e proti v pravdpodobnosti byl nkolik kilometr nad povrchem neznm planety vyvoln v existenci vorva obrovsk. A protoe takov pozice je pro vorvan pochopiteln neudriteln, mlo uboh nevinn stvoen jen mlo asu, aby se smilo se svou vorvan identitou, protoe hned vzpt se zase muselo smit s tm, e u vorvanm nen. Nsledujc pas je plnm zznamem jeho mylenek od okamiku, kdy zaalo t, a do chvle, kdy svj krtk ivot skonilo. "Aha...! Co se to dje? myslelo si. Ehm, pardon, kdo vlastn jsem? Dobr den? Pro jsem tady? Co je smyslem mho ivota? A co tm myslm, kdy km, kdo jsem? A jjej! Hele! Co se to ke mn najednou tak stran rychle bl? Tak stran moc rychle. Je to velik, placat a kulat... to chce njak dkladn jmno jako teba... mmm... em... zem! To je ono! Zem! Jestlipak budeme kamardi?" A potom, po nhlm mlaskavm uchnut, nsledovalo u jen ticho. Zvltn, e jedin mylenka, kter se honila hlavou kvtini petni, kdy padal, byla: "To snad ne, u zase!" Spousta lid dola k zvru, e kdybychom vdli, pro si onen kvtin petni myslel prv tohle, vdli bychom toho o podstat vesmru mnohem vce, ne vme te. 19. KAPITOLA "Toho robota bereme s sebou?" Ford znechucen pohldl na Marvina, hrbcho se v kout pod palmou. Zafod vzhldl od zrcadlovch obrazovek, v nich vidli panorma zvetel krajiny, kde Srdce ze zlata ped chvl pistlo.v ", Paranoidnho androida! Jo, toho bereme." "Co bude dlat s maniodepresivnm robotem?" "Si myslte, e mte problmy," ozval se Marvin, jako by hovoil k erstv zabydlen rakvi. "Co byste teprv dlali, kdybyste byli maniodepresivn roboti? Ne, nemuste odpovdat, jsem padest tisckrt inteligentnj ne vy, a taky na to neumm odpovdt. Dostvm bolen hlavy, kdy se pokoum dostat na vai mentln rove." Dvemi ze sv kabiny vrazila dovnit Trillian. "Moje bl myky utekly!" hlsila rozilen. Vraz zjmu a hlubok asti nepebhl ani po jedn ze Zafodovch tv. "Kalu na tvoje bl myky," vyjdil se. Trillian po nm loupla oima a znovu zmizela. Jej poznmka by patrn vyvolala vt pozornost, kdyby se obecn vdlo, e lid jsou a tet v ebku inteligentnch forem ivota na Zemi, a nikoli (jak se domnvala vtina nezvislch pozorovatel) druz. "Dobr odpoledne, hoi." Hlas byl podivn povdom a zrove podivn ciz. Ml vrazn matesky panovan zbarven. Posdku oslovil prv v okamiku, kdy dorazila k pklopu petlakov komory, stc na povrch planety. Udiven pohldli jeden na druhho. "Pota," vysvtlil Zafod. "Piel jsem na to, e m rezervn osobnost pro ppad nouze, tak m napadlo, e by mohla bt snesitelnj." "Mte ped sebou prvn den na ciz planet," pokraoval Eddie svm novm hlasem, "tak doufm, e jste vichni pkn teple obleeni. A ne abyste si hrli s njakmi oklivmi vyvalenmi perami!" Zafod netrpliv zabubnoval prsty na pklop. "To se mi nepovedlo," piznval zkrouen. "Logaritmick pravtko by asi bylo uitenj." "Tak vy takhle!" vytkl pota. "Kdo to ekl?" "Byl bys tak laskav a otevel ten pklop, potai?" Zafod se usilovn snail zachovat klid. "A se pizn ten, kdo to ekl," odsekl pota a zabouchl pr synaps. "chbe," zamumlal Ford, opel se o petlakovou pepku a zaal potat do deseti. Hrozn se bl, e rozumn formy ivota jednoho dne zapomenou, jak se to dl. Jedin schopnost potat mohou toti lid prokzat svou nezvislost na potach. "No tak," ekl Eddie psn. "Potai...," zaal Zafod. "ekm," peruil ho Eddie. "Mu klidn ekat cel den, kdy na to pijde..." "Potai...," ekl znovu Zafod, kter se pokouel pijt na njakou rafinovanou logickou kliku, j by mohl pota usadit, pak se vak rozhodl, e mu nebude konkurovat v jeho vlastnm oboru. "Jestli okamit neoteve ten vstup, tak pobm rovnou k tvm hlavnm databankm a peprogramuju t sekyrou, jasn?" Eddie okovan zmlkl a zadumal se. Ford dl tie potal. Potn je toti to nejagresivnj, co mete potai provst. Asi jako byste pili k njakmu lovku a zaali kat: krev... krev... krev... krev... Nakonec Eddie ekl tie: "Vidm, e na naem vztahu budeme muset vichni jet hodn pracovat," a vstup se otevel. Ledov vtr pronikal do morku kost. Zachumlali se a sestoupili z rampy do neplodnho prachu Magrathey. "Vak vy se vrtte s brekem, j to vm," pokikoval za nimi Eddie, kdy zavral pklop. O nkolik minut pozdji ho zase otevel a znovu zavel na pkaz, kter ho zaskoil nepipravenho. pokraovn |
