Vault šílené brahminy - největší stránka o sérii Fallout v češtině a slovenčine.
|
8. KAPITOLA Stopav prvodce po Galaxii je po vech strnkch pozoruhodn kniha. Byla sestavena a v prbhu let mnohokrt pepracovna pod vedenm rznch fredaktor. Obsahuje pspvky nespoetnch cestovatel a badatel. Pedmluva zan takhle: "Vesmr je velk. Fakticky velk. To byste nevili, jak je hroziv obrovitnsky velk, e z toho zstv rozum stt. Myslte si teba, e drogerie ve va ulici je daleko, ale proti vesmru je to pln houby. Tak poslouchejte...," atakdle. (Po chvli se styl trochu usad a kniha zane kat vci, kter doopravdy potebujete vdt: e napklad pohdkov krsn planeta Bethselamin m v souasn dob tak vn problmy s kumulativn eroz zpsobenou deseti biliny turist, kte tam kadoron pijdj, e jakkoliv nesrovnalost mezi mnostvm potravy a mnostvm exkrement v dob pobytu na planet se vm pi odjezdu chirurgicky odebere z tlesn vhy, take pokad, kdy jdete na zchod, je ivotn dleit nechat si vystavit potvrzen.) Abychom vak byli spravedliv, je teba uznat, e i daleko lep hlavy, ne ta, kter zplodila pedmluvu ke Stopaovu prvodci po Galaxii, ponkud zavhaly pi pomylen na dech berouc vzdlenosti mezi hvzdami. Nkte autoi nabzej pedstavu burskho oku v Readingu a menho vlaskho oechu v Johannesburgu a jin podobn zvratn koncepce. Pravda je prost: mezihvzdn vzdlenosti jsou pro lidskou pedstavivost neuchopiteln. Dokonce i svtlu, kter se pohybuje tak rychle, e vtin civilizac trv tiscilet, ne si vbec uvdom, e se pohybuje, trv dost dlouho, ne uraz vzdlenost mezi jednotlivmi hvzdami. Dolett z hvzdy Sol na msto, kde kdysi bvala Zem, mu trv osm minut a k nejblimu vesmrnmu sousedu hvzdy Sol, Alf Centauri, doraz za dal tyi roky. Dolett na druhou stranu Galaxie, na pklad na Damogran, trv svtlu trochu dle: pt set tisc let. Rekord ve stopovn na tuto vzdlenost je nco pod pt let, ale fakt je, e toho po cest moc neuvidte. Stopav prvodce po Galaxii informuje, e kdy si naberete pln plce vzduchu, mete v absolutnm vakuu kosmickho prostoru pet asi ticet vtein. Stopav prvodce nicmn dodv, e pi tto rozumu se pc velikosti vesmru je pravdpodobnost, e vs bhem onch ticeti vtein nabere jin kosmick lo, jedna ku dvma na dv st edest sedm tisc sedm set devt. Naprosto omraujc shodou okolnost je tato cifra tak telefonnm slem jednoho bytu v Islingtonu, kde se Arthur kdysi zastnil skvlho verku a poznal tam moc hezkou dvku, kterou si pak vbec neml anci odvst - odela s chlapem, kter se na ten verek vnutil. Akoliv planeta Zem, islingtonsk byt i telefon v nm byly nedvno znieny, meme se utovat pomylenm, e jejich pamtka zstala alespo do jist mry zachovna tm, e po dvaceti devti vteinch byli Ford a Arthurem zachrnni. 9. KAPITOLA Pota si zaal zden brebentit pro sebe, kdy zjistil, e se jedna pechodov komora otevela a zase zavela bez jakhokoliv zjevnho dvodu. Bylo to tm, e Rozum ml zrovna poledn pauzu. V Galaxii se prv objevila trhlina. Byla pesn nictinu vteiny dlouh, nictinu centimetru irok a mila spoustu milin svtelnch let z jednoho konce na druh. Kdy se zavela, vypadlo z n mnostv paprovch klobouk a nafukovacch balnk, kter pak voln pluly vesmrem. Dle z n vypadl tm sedmi devadesticentimetrovch odbornk na przkum trhu, kte okamit zemeli - sten zaduenm, sten pekvapenm. Vypadlo z n tak dv st ticet devt tisc nedosmaench vajek, kter se materializovaly v podob obrovsk taslav hromady na hladomorem postien planet Poghril v hvzdn soustav Pansel. Vichni pslunci kmene Poghril vymeli hladem, a na jedinho, kter zemel o pr tdn pozdji na otravu cholesterolem. Ona nictina vteiny, po kterou trhlina existovala, zcela nepedvdatelnm zpsobem rozvibrovala as dopedu i nazptek. Kdesi hluboko v minulosti tyto vibrace vn traumatizovaly mal nhodn shluk atom, vznejc se przdnm, sterilnm prostorem. To zpsobilo, e zaaly dret pohromad v pozoruhodn nepravdpodobnch seskupench. Tyto tvary se rychle nauily koprovat samy sebe (jedna z vc, kter na nich byly tak pozoruhodn) a na sv dal cest zpsobily straliv problmy na kad planet, kam je nhoda zanesla. Tak zaal ivot ve Vesmru. Pt divokch Maelstrm udlost zavilo v splaench poryvech blzniviny a vyvrhlo chodnk. Na chodnku leeli Ford Prefect a Arthur Dent. Otvrali a zavrali sta jako pololekl ryby. "Tak vid," vypravil ze sebe zadchan Ford mtraje po nem, eho by se mohl zachytit, protoe chodnk uhnl tet rovinou Neznma. "kal jsem ti pece, e nco vymyslm." "Nojo," pisvdil Arthur. "Dostal jsem toti senzan npad - vyhledat njakou kosmickou lo, kter prv polet kolem, a dt se zachrnit," kasal se Ford. Skuten vesmr se jim zvratn prohnul pod nohama a zmizel. Rzn jin neprav vesmry se tie mhaly kolem nich jak horsk kozy. Prvotn svtlo vybuchovalo a rozstikovalo se v asoprostoru jako kapky jogurtu. as rozkvtal, hmota nkam zmizela. Nejvy prvoslo se v koutku tie slouilo a skrylo se navdy. "Ale jdi," nedal se Arthur, "ance proti byly pece astronomick." "Nech bejt, vidls pece, e to fungovalo." "Co je to za lo, co v n jsme?" zeptal se Arthur, prv kdy se pod nimi rozzela propast vnosti. "Nevm, jet jsem neotevel oi," odpovdl Ford. "J vlastn taky ne." Vesmr poskoil, ztuhl, zatepetal se, rozil se a zil v nkolika neekanch smrech. Arthur s Fordem oteveli oi a uasle se rozhleli. "marjpano," uasl Arthur, "vypad to tu pesn jako nbe v Southendu." "Sakra, to se mi ulevilo, es to ekl," ekl Ford. "Pro?" "U jsem si myslel, e mi hara." "Mon, e jo. Teba si jen mysl, e jsem to ekl." Ford chvli uvaoval. "Tak ekls to, nebo ne?" zeptal se konen. "Myslm, e jo," odpovdl Arthur. "Tak nm asi hara obma." "Hm, asi to tak bude, kdy si v thle situaci meme myslet, e jsme v Southendu." "A ty si mysl, e tohle je Southend?" "Jo." "J taky." "Tak to nm urit hara." "Ale mme to dneska hezky." "To jo," ekl kolemjdouc maniak. "Kdo to byl?" podivil se Arthur. "Kdo - mysl toho lovka s pti hlavami a bezinkovm keem plnm uzen?" "Jo, zrovna toho." "Nevm. Prost nkdo." "Aha." Svorn sedli na chodnku a s jistm znepokojenm pozorovali ob dti, hopsajc po pli, a divok kon hmc oblohou, vezouc nov zsilky tvrzench zbradl do Nejistch hor. "Jene," Arthur si zlehka odkalal, "pokud je tohle Southend, tak je trochu divnej..." "Jestli mysl to, e moe je nehybn jako skla a e domy se potpj a zase vykukuj z vody, tak to mi taky pilo divn," odpovdl Ford. "Dje se tu toti nco naprosto stran divnho," dodal, nebo Southend s hromovou petelic pukl na est stejnch dl, kter se roztanily a zaaly zvratn vit kolem sebe navzjem ve vilnch a obscnnch formacch. Nakav kuen p횝al a smyc se rozdrav neslo po vtru, hork kobliny vybuchovaly ze silnice - jedna za desetnk, hrzn ryby hmly oblohou. Arthur a Ford usoudili, e bude jistj zdrhnout. Prodrali se lavinami zvuku, horami archaickho mylen, dolmi nladov hudby, patnmi pehldkami mdn obuvi a bezvznamnmi netopry, kdy tu nhle uslyeli dv hlas. Znl docela rozumn, ekl vak jen: "Jedna ku dvma na sto tisc a dle kles." A dost. Ford sklouzl po svtelnm paprsku a zaal se toit dokoleka. Hledal zdroj hlasu, ale nevidl nic, emu by se dalo doopravdy uvit. "Co to bylo za hlas?" volal Arthur. "Nevm," hulkal v odpov Ford. "Znlo to jako poet pravdpodobnosti." "Pravdpodobnosti? Jak to mysl?" "Pravdpodobnost. Jako teba dv ku jedn, ti ku jedn, pt ku tyem. Ten hlas ekl jedna ku dvma na sto tisc. To znamen nco hodn nepravdpodobnho, v?"v Ndr se tymi miliny litr pudinku se nad nimi bez nejmenho varovn pevrhla. "Co to m znamenat?" "Ten pudink?" "Ne, poet pravdpodobnosti!" "Nevm, nic nevm. Myslm, e jsme na njak kosmick lodi." "V tom ppad asi ne v kup prvn tdy," uklbl se Arthur. V pedivu asoprostoru se objevily jaksi vypoukliny. Velik, okliv vypoukliny. "Huuuuuummmhhh...," ekl Arthur. Ctil, jak mu tlo mkne a ohb se v nezvyklch hlech. "Southend se ztrc... a hvzdy v... pou... nohy mi odltaj do zapadajcho slunce... lev ruka u mi taky upadla..." Napadla ho dsiv mylenka: "Sakra, jak si te budu naizovat digitlky?" Zoufale stoil oi k Fordovi. "Forde," upozornil ptele. "Stv se z tebe tuk. Nech toho, prosm t." Znovu se ozval neznm hlas: "Jedna ku dvma na sedmdesti pti tisc a dle kles." Ford zuiv vachtal dokola ve svm rybnku. "Hal, co jste za?" kvkal, "A kde jste vbec? Co se to dje? Ned se s tm nco dlat?" "Uklidnte se, prosm," ekl mile hlas, jako by patil letuce v dopravnm letadle s jednm kdlem a dvma motory, z nich jedem je v plamenech. "Jste v naprostm bezpe." "Ale o to pece nejde!" zuil Ford. "Jde o to, e je ze m naprosto bezpen tuk a tady kolega u nem hnedle dn konetiny!" "U je to dobr, u je zase mm," uklidoval ho Arthur. "Jedna ku dvma na padesti tisc a dle kles," ekl hlas. "Jsou sice na mj vkus trochu del," uvaoval Arthur, "ale..." "Copak nm nemnte ct nic na vysvtlenou?" zakdkal Ford tnem bsncho opeence. Hlas si odkalal. Ob dtsk pikot se odkutlel do dli. "Bute vtni na palub kosmick lodi Srdce ze zlata," ekl hlas. Hlas pokraoval: "Nedejte se znepokojit nim, co vidte nebo slyte kolem sebe. Muste si odbt poten negativn nsledky toho, e jste byli zachrnni ped jistou smrt pi hladin nepravdpodobnosti jedna ku dvma na dv st sedmdesti esti tisc - nebo mon jet mnohem vy. Te letme na hladin jedna ku dvma na dvaceti pti tisc a dle klesme a vrtme se k normlu, jakmile budeme vdt, co je vlastn normln. Dkuji vm. Jedna ku dvma na dvaceti tisc a dle kles." Hlas se odmlel. Ford a Arthur se octli v mal rov fosforeskujc krychli. Ford byl krajn vzruen. "Arthure! To je fantastick! Sebrala ns lo pohnn nekonenou nepravdpodobnost! To je neuviteln! U dv jsem o tom slyel njak drby. Oficiln msta sice vechno popela, ale tady vid, e to dokzali! Postavili lo na nekonenou nepravdpodobnost! Arthure, to je... Arthure? Co se dje?" Arthur leel piplcnut na dvech krychle a pokouel se je udret zaven, ale dvee nedolhaly. kvrami se dovnit cpaly mal chlupat ruiky s prsty potsnnmi inkoustem. Zven bylo slyet len tbetn tenkch hlsk. Arthur se ohldl. "Forde! Venku ek nekonen poet opic, kter s nmi chtj debatovat o novm nastudovn Hamleta." pokraovn |
