Vault šílené brahminy - největší stránka o sérii Fallout v češtině a slovenčine.
|
Organizátor: Orga-co? Místo: zas na Svinově Datum: 18. 3. 2006 Zúčastnili se: Acer, Benny, Chekotay, Habík, Reinar, Necromanker (řazeno čistě dle abecedy, první jsem nezávisle na tom, že jsem všem nadřazen) Reportáž: Tak jsem se během dlouhé chvíle rozhodl, že bych sesmolil i ňáky ten report na poslední SS a tak jsem se dozvěděl i celkem drsnou věc. Von to byl už devantáctý! A to je číslo skoro jubilejní, takže ani není překvapivé, že na tento sraz se bude dlouho vzpomínat. A protože ona ta schopnost paměti upadá v závislosti na alkoholovém opojení, vyplatí se zachovat cosi, co by mohlo později posloužit k připomenutí v časech, kdy na stará kolena usednem a budem vzpomínat na časy, kdy bujná naše kštice vlála ve větru, kdy dřep nečinil nám problém a kdy slávu Vaultu nebeského šířili jsme po světě. Jelikož nyní bylo dopředu hlášeno, že se objeví jak Habík, tak Benny, bylo ve vlaku rozhodnuto, že se nenecháme znovu nachytat na schodech a vyjdeme z nástupiště jinudy, než je obvyklé. Želbohu, ani jeden ze zmíněných nebyl k zahlédnutí, takže pokud jste v té době byli čirou náhodou na Svinovském nádraží, mohli jste vidět bandu plížicích se bláznů v panice se rozhlížejících na všecky strany. Ti dva si postě dovolili nedostavit se včas! Tak jsme se Reinar, já a Cheky postavili k východu z nádraží, v rukou kvéry a kudly dovedně skryté v záhybech oděvů a na tvářích naprosto nenápadné výrazy. Namísto nich se ale dostavil Nekromancer, který nás okamžitě a bez omylu identifikoval a také podáním ruky zvládl první část zasvěcovacího rituálu. A neb již byla i celkem kosa, odebrali jsme se do Šimka (HEIL ŠIMEK!). Tam jsme obsadili strategické pozice v rohu (né že by to v kompletně proskleném baráku se stěnami z papundeklu mělo nějaký význam, ale…), objednali čaje, někteří je doupravili po pirátsku (johohó, ať teče rum!), shodli jsme se na všeobecných zdravotních problémech a zároveň ujednali název srazu. A samozřejmě jsme vyřešili i otázky věcí slíbených a vypučených, takže mezi Chekym a Nekromacerem vesele pendlovaly cédečka a Reinar shrábl mých 50 zátek z jedné dávné sázky. Nato vytáhl kostky a mým jediným štěstím bylo, že jsem už neměl při sobě nižádnou hotovost a musel jsem hrát s vypůjčenými Chekotayovými, jinak bych nejspíš šel domů bos. Nakonec se objevili i hrabě von Bennow a Ernst Habicker, kteří byli uvítáni na ně mířící brokovnicí. No a protože severomoravský Fallouter je tvor neposedný, živý a bojechtivý, brzičko potom jsme se vydali na průzkum někdejších garáží, které parta místních bezdomovců upgradovala na squat. Řeknu vám, měli to tam pěkně zařízené. Na místě sice nebylo nic poznat, protože tam jaxi byla příliš tma, jedna malá baterčička to nevydýchala a taková ta lámací tyčinka, co jí mají ve filmech, svítila tak akorát na to, aby zajistila, že potvor, který ze tmy skočí po Chekotayovi nemine. Takže jme museli prostor vždy zajistit pomocí mého digitálu s bleskem. No nakonec jsme to celé všeci přežili a plní radosti jsme se pustili do plánování bitky. Kdo měl kvér, ten nabil, kdo měl brýle, ten je nasadil, Nekrouš si půjčil od Čekoteje dýky, někteří si ještě zvedli sebevědomí mířením na válečného fotografa a fajt mohl začít.Benny obsadil strategicky výhodnou, vyvýšenou pozici, mezi jejíž pozitiva se dále počítal i živý štít v podobě neutrálního Habíka, Reinar se kryl u trubek, aby byl následně zezadu přepaden Nekromancerem, a Komandér poskakoval onehdy tu a jindy zas tam. A protože Reinar kapituloval v důsledku závažného ranění vyžadujícího okamžitou amputaci a zároveň mi propůjčil jak pisstoli, tak brýle, vrhl jsem se s pokřikem „ve městě je nový šerif!“ do víru boje. A hned na uvítanou jsem schytl jednu od Chekotaye přímo doprostřed čela. Nedostatek kulí posléze posloužil i jako důvod k vyhlášení přímeří a uznání Nekrouše za vítěze. Pak začala klasická bitka na kudly mezi Bennym a Chekotayem, což znamenalo, že chodili v kruhu a házeli na sebe špínu (obrazně). Habča s Nekroušem se nudili, tak se rozdělili o nazemiseválejícíajižikskrátvyrabovanou peněženku (pro změnu doslova). Výsledek souboje není znám (byl-li vůbec nějaký), Chekotay z něj ale vyšel nezraněn a nekastrován. Mezitím se kolem nás prohnalo Penolino, které sice bylo vyfoceno, ale ne natočeno, tudíž jediným důkazem o jeho pojízdnosti je Bennyho věta: „Pendolino! A jede!“ Ještě jsme potlačili svobodu slova, ale to už musel Habík s Bennym na vlak. Zámávali jsme jim a s Chekotayem jsme se do sebe pustili na krispely, které následně lítaly vzduchem na všechny strany. Ešče jsme ošetřili Reinara a vydali se směrem nach Šimek (HEIL ŠIMEK!). Tam jsem usedli opět do rohu, sic na opačné straně místnosti a dali po Kofolách/pivu a ňáké žravce. Probírali jsme vše možné, nevím už přesně co, ale tipuji, že Fallouty, muziku, fotodegeničnost, Svatý Vault, der Zweite Weltkrieg a podobné voloviny. Samozřejmě jsme i pomluvili, a to Pesuse, Ještěra, Petruše, Sarumanovu kočku, Rata i Dráta a tak dál. To jsem si ale uvědomil, že by mi někdy teď měl jet vlak, tak jsem v triku zaběhl na nádraží a zpět (tak nějak jsem chytil tu chřipku, z které jsem se vylízal až těsně před srazem…). Rychle jsem zaplatili, sbalili se a uháněli na vláček, z jehož dveří jsme se rozloučili s Nerkomancerem, který zvládl jak útrapy Šimka (HEIL ŠIMEK!), SS-FBO (Standardní Slezské Fallouťácké Bojové Operace), tak i stisknutí rukou, tudíž mu byla uznána přezdívka Necromancker, kterou bude nyní oslovován! (teda vyjma zkomolenin) Javor Fotografický materiál: Necromancker a Reinar, Reinar Podrápaná tvář, Outside, Slumy, Hřbitov zvířátek, Další slumy. Veškerý fotomatroš ke stažení (Samorozbalovací ZIP archív 4,30 MB) Video: Policejní brutalita. Poznámka chekotaye: Můj report se spozdil, a proto bude k přečtení jen a pouze na fóru. Stejně je podstatně horší, než ten Javorův. Zpět na seznam |
