Vault šílené brahminy - největší stránka o sérii Fallout v češtině a slovenčine.

Dnes ráno v 7:32 odletělo z Prahy letadlo společnosti KLM do Bolívie. Na tamní mezinárodní letiště dosedne zítra ráno ve tři hodiny SEČ. Jak vyplývá ze zprávy ČTK, bolívijský prezident se chystá uvítat letadlo osobně. Na jeho palubě totiž do emigrace odlétá velký (no vlastně je docela malý) vaultmaster Smejki. Na letenku padla celá jeho měsíční výplata, ale nedalo se nic dělat. Poté, co Česká televize odvysílala dokument, kde Smejki na rovinu vypráví o svém zmršeném dětství a přiznává, že jeho skutečným otcem je Chekotay, jenž hned v následujícím záběru představuje širokou škálu svých sexuálních deviací, včetně ukázky "nejhezších" a nejoblíbenějších pomůcek (ano, i Rektálního uzurpátoru!), začala mladému overseerovi hořet půda pod nohami. Pražané se bouřili a aby vůbec umožnili Smejkimu odlet, museli policisté sáhnout k sebevražedným protidemonstračním usmiřovacím komandům a teplometným granátům.

Stejně tak i Chekotay musel uprchnout ze své Brněnské rezidence v malebné krajince Líšeňského sídliště. Protože však nepracuje v Praze, jeho plat mu na letenku nestačil. Nehledě na fakt, že z Brna do Bolívie aktuálně žádná montgolfiéra neletí. Šikovný vaultmaster tedy unikl na sever, kde si pro cestu do exilu sestrojil ze dvou na sebe přiklopených van a kola značky Ukrajina miniponorku. Ta se však krátce po spuštění na hladinu v bouřlivých vodách řeky Sušanky potopila a exulant unikl jen tak tak se zcela promočenými teniskami.

Celá kauza má samozřejmě mnohem hlubší pozadí, můžeme jen doufat, že časem pravda vyjde najevo.

Pokud jste dnešní mimořádné zpravodajství nestihli, po Internetu koluje několik sestříhaných videjí ukazujících to nejdůležitější. Upozorňujeme, že záběry jsou to drastické a dohánějí k pláči i velmi otrlé pustináře! 

Protože portál Hrej.cz otevírám doslova jednou za uherský rok, s kolosálním zpožděním jsem se dozvěděl o rozhovůrku s Toddem, který pro partnerský web časopisu LEVEL spáchal známý světák mezi herními škrábaly, Pavel Dobrovský. :-)


V čem je ten speciální kouzelný dotek Bethesdy, který z normálních her dělá skvělé hry?

Myslím si, že umíme dělat světy, které na vás působí reálně, i když jsou nereálné. Během toho času, co hrajete naši hru, máte pocit, že jste ve skutečném světě. Loadovací a stylové hranice mezi jednotlivými lokacemi buď nejsou nebo jsou velmi přirozené. A to pro nás bylo těžké udělat se hrou jako Fallout, ve které je vše zničené. Předtím jsme dělali Oblivion, kde je všechno načinčané a to nebylo tak těžké z grafického nebo designového pohledu na věc, jako je to s Falloutem. Museli jsme najít cestu, jak udělat prostředí vizuálně zajímavé a zároveň depresivní, protože je zničené.

(...)

Někteří hardcore fanoušci RPG si stěžují, že RPGčko na konzoli už není tak dobré, jako by bylo na PC. Nebojíte se takové kritiky?

Ne, snad ani ne. Oblivion i Morrowind jsou hodně hluboké hry a dařilo se jim dobře na PC i konzolích. Když se podíváte na hraní jako takové a na spektrum her, které vychází, tak naše hry jsou dost hardcore. Jsou na druhém pólu v porovnání s casual hrami. Takže si myslím, že lidé od PC se bojí, ano, cítí se ohroženi tím, že pozornost herního světa je upřena více na konzole, než na PC. Ale my jsme klasičtí PC vývojáři a hry, které děláme, jsou na PC úspěšné, takže to tak budeme dělat i do budoucnosti.

Takže nechcete PC opustit?

Ne, rozhodně ne. Ne. Ne. Ne. Ne. Ne. Ale hrajeme hodně konzolových her, protože některé parádní hry jsou jen na konzolích. A víte co, spousta věcí na konzolích funguje lépe, například ve směru ovládání nebo přizpůsobení se herním mechanikám anebo tím, že se prostě jednoduše hrají. Ale mezi jednoduchým hraním a hloubkou je rozdíl, který není závislý na platformě. Nevím, proč byste ve hře nemohli mít obojí.

BG: Fallout 2 a Planescape: Torment jsou dnes považovány za kultovní klasiky. Jaký je to pocit, když o nich lidé stále diskutují a ptají se tě na ně, i když jsi je vyvíjel v minulé dekádě?

CA: Hodně to potěší. Oběma jsem se věnoval s láskou a to, že na oba tituly lidé nadšeně reagují, ukazuje, že se všechna ta snaha a dlouhé hodiny práce vyplácejí. Když vydáváte hru tak vás pořád podvědomě trápí obava z toho, že na ni bude po dvou až třech měsících zapomenuto, ale vidět dlouhodobou odezvu na F2 a P:T bylo opravdovou odměnou pro týmy obou titulů.

BG: Kdyby ses mohl vrátit v čase a změnit cokoliv na jedné z tvých her, co by to bylo?

CA: Nejspíš bych zrušil jednu z planet v Knights of the Old Republic 2, aby byla hra kratší a víc uhlazená. Ve Falloutu 2 bych nejspíš ze stejného důvodu zrušil jednu z rodin v New Renu – jeskyně banditů ve F2 nedostala tolik pozornosti jako New Reno jen díky tomu, že New Reno bylo tak velké.


Celá věcička je tuhle v měsíce nevětraném spodním patře Vaultu - za překlad z AJ děkujte maestrovi Shimovi.

GP: Kolik perků plánujete do finální verze hry? Mohl byste nám dát nějaký příklad nízkoúrovňového i vysokoúrovňového perku?
Howard: Perky se stále překrucují, takže ještě o nich nemůžu mluvit. Smůla.

GP: Radiace a mutace hrají v mytologii Falloutu důležitou roli. Bude z hráčovy perspektivy vnímána mutace jako faktor?
Howard: Pouze v tom v čem škodí hráči. Budete dostávat otravu radiací od různých druhů setkání.

GP: V dřívějším prewiew bylo pár pušek a útočných pušek. Jaké další zbraně čekají na zařazení?

Howard: Brokovnice - ano. Plamenomet - ano, Pistole - ano, Samopaly - ano. Máme hodně zbraní, dokonce i na boj zblízka.

G-OST: Během našeho vyšetřování jsme hledali na internetu tvé rozhovory, ale žádné jsme nenašli. V té samé době jsi byl pro mnoho lidí legendárním skladatelem… věřili, že jsi dodal další dimenzi do Fallout projektu – unikátní post-apokalyptickou atmosféru (ubožáci). Zajímalo by nás, jestli jsi tušil na úplném začátku, že tento soundtrack vyvolá takový ohlas a udělal z toho mistrovský kousek
záměrně. Chceš ovládat mysli lidí, že?

Mark: Doopravdy nechci. Donedávna jsem si nebyl vědom, že jsou lidé, kteří poslouchají tyto určité druhy her. Byl jsem poctěn a také ohromen – vypadali, že porozuměli mému původnímu záměru. Fallout soundtrack, cokoliv než cíl stát se ambiciózním, doopravdy neměl žádné hranice, takže jsem nevěděl, co od toho očekávat. Nechtěl jsem ovládat mysli lidí, ale jen trochu manipulovat.

G-OST: Máme informaci, že Tim Cain v jednom ze svých rozhovorů řekl, že má rád temný ponurý druh hudby a že je velký fanda Aphexe Twina. Některé skladby z Fallouta jsou VELMI podobné práci Aplexe… je tu nějaká souvislost, pane Morgane? Nebo, možná, chceš říct, že neznáš ani Tima ani Aplexe?

Mark: Když Interplay přemýšlel o mém využití ve hře, poslali mi nějakou hudbu, kterou měli rádi a chtěli, abych jim udělal něco podobného jako demo. CD co mi poslali, nemělo žádné názvy či jména umělců, jenom pár kousků nerozeznatelné hudby. Dal jsem Interplay co chtěli a myslím, že museli použít něco z mého dema ve finální hře. V té době jsem nebyl obeznámen s prací Aplexe Twina. Pro mě to byla jen interpretace toho, co po mě Interplay žádal.

G-OST: Jsou zvěsti, že jsi měl jen pár týdnů na vytvoření hudby pro Planescape: Torment. Je to tak? Také nás zajímá Fallout soundtrack. Jaký byl časový rámec a kdy jsi začal dělat na projektu? Bylo to úplně na začátku nebo později? Víme, že jsi unaven a chceš už odejít, ale musíme pokračovat, pane Morgane. Samá otázka pro Fallout 2.

Mark: Ano, na všech třech hrách jsem začal pozdě v postupu… Planetscape byla rychlá otočka, přesně jak si myslíte. Dodělal jsem to ve dvou týdnech. Nevím proč, ale hry byly docela často dokončené, ještě než se rozhodli, kdo udělá hudbu. Na Falloutu měli dalšího skladatele, ale z neznámých důvodů, Charles Deenen mě zavolal do práce na tom a také to byla rychlá otočka. Čas na skládání pro Fallout 2 byl také zkrácen. Věřím, že hra byla v podstatě hotova v době, když jsem se připojil a oni spěchali, aby to už vyšlo.

(...)

G-OST: Náměty soundtracku z Fallouta zpracovává zvuk kytary. Skladba “Car” z Fallout 2 se hluboko dotkla srdce lidí – to jsi hrál ty? Pokud ano… máme považovat tvoje ruce za zbraň, pane Morgane?

Mark: Ne, v této určité skladbě jsem nehrál na kytaru.

G-OST: Bethesda Softworks nyní vytváří Fallout 3 a mlčí ohledně jména hlavního skladatele. Napětí okolo toho je opravdu husté. Byly dokonce zvěsti, že to vede Jeremy Soule, což způsobilo civilní rozruch, ale pak prohlásil, že je mimo hru. Většina lidí, včetně nás (za toto můžeme dostat padáka) si myslí, že jsi ideální a jediná postava na toto místo. Ještě mimochodem, vyšetřovatelé našli tvůj profil na www.gsamusic.com odkazující na Fallout 3. Toto je šance odhalit pravdu – je to pravda nebo další dezinformace vytvořená za účelem utajit tvůj život, pane Morgane?

Mark: Díky za ty slova, chtěl bych dělat tuto hru, ale nebyl jsem požádán. Věřím, že po dokončení dvou Fallout her a dalších projektů za ty léta byl mohl Fallout 3 pozvednout na vyšší hudební úroveň. Co se týče www.gsamusic stránky, jedná se očividně o překlep.

(...)

G-OST: Oficiální stránku Fallout 3 navštívili návštěvníci s návrhem umění a docela energetickými symfonickými skladbami. Bylo to skoro šokující poslouchat… protože Fallout je vždy spojován s nasycením temnými procítěnými a etnickými elementy. Jak si představuješ Fallout 3 soundtrack? Máš ty a Tim nějaké nápady jak udělat hudbu Fallouta 1-2 více symfonickou?

Mark: Jak už jsem řekl, vzal bych Fallouta 3 do více moderního místa, zatímco bych ctil elementy předešlých her. Možná těžší, více etnický, více rytmu… mohl by to být hybrid s některými orchestrálními elementy. Jen nic tradičního. Jak si vzpomínám, Tim a já jsme nikdy nediskutovali o orchestru. Nyní když jsi mi to připomenul, tak by to bylo vzrušující být zapojen s novou hrou.

G-OST: Soundtrack k Falloutu je nemožné najít. To samé platí pro Planescape: Torment. Giants: Citizen Kabuto je obecně trochu roztaženější. Mluvíme o Audio CD, samozřejmě, ne .mp3 souborech. Pomyslel jsi vůbec na oficiálním vydání této hudby? Tvá hudba je kult, ovládáš mysl lidí (podívej se na statistiky Last FM) a tento nápad by tě mohl udělat ještě mocnějším, pane Morgane.

Mark: Vladislav se mě na to ptal, ale nemohu najít hodně původních skladeb. Hry byly psány a formátovány do her v krátkých časových úsecích, takže nevím, kam se poděly původní skladby. Doufám, že jsou v mých starých složkách a rozhodně se pokouším je najít. Dám ti vědět, protože bych je chtěl zpřístupnit.

G-OST: Fallout 2 soundtrack nebyl nikdy uvolněn ve veliké kvalitě. Vše, co můžeme najít je čistý výňatek ze hry. Kam jsi zakopal poklad? Je tu nějaká šance, že tato hudba bude někdy uvolněna jako album nebo jako .waw soubory na internetu? Tato hudba patří lidem a ty to držíš někde zamčené – jsi tak vskutku bezcitný, pane Morgane? Chceš doopravdy vidět slzy v našich očích…

Mark: Nebrečte, opravdu po nich pátrám a chci je zpřístupnit.

Pokračování megainterview - případný bugreport prosím na mail vaultmasterský či rovnou zelenoještěří)

Server RPG Vault přinesl výborné retrospektivní interview s celkem šesti bývalými BISmeny, jež se jim podařilo kontaktovat. Noc je pro noční plazy dlouhá a tak jsem se ho hned jal drze počeštit a snad i trochu vizuálně okořenit, takže... přeji hezkou, v nostalgii prožitou neděli. ;) Samozřejmě nechybí staří známí Taylor a Avellone + celá řada čerstvých vývojářských storek:

Fallout 2 byl... vysilující. Měl být venku hned další Vánoce a, samozřejmě, o 50 procent větší. Zase tolik se mi do toho nechtělo, ale pak přišla Fallout 2 fan párty, konaná na Triangle Square v Orange County. Poprvé jsem okusil ten pocit, být cosi jako roková hvězda! Všude se to hemžilo nejtvrdšími Fallout fandy, hodně jich dokonce přišlo v overalu Zakladatele. Byla tam kapela, obletovali nás skalní i tisk... Nářez! (Scott Everts)

(...)

Jako druhá věc mě napadá první demonstrace chování raketometu. ID objektu pro raketku nebyl správný, takže výsledkem nebyla letící raketa, nýbrž letící a vzápětí explodující čokl. Skoro jsme vyvinuli Puppy Ammo (čoklorakety :), ale pak nás napadlo, že by z nás kolega jménem Vince DeNardo, nemalý milovník psů, neměl asi velkou radost. (Chris Taylor)

(...)

Pamatuju si, jak jsem byl představen řediteli divize, Feargusu Urquhartovi, a byl požádán, ať se mrknu na novou hru z jejich produkce. Nafasoval jsem CD, které se mě zeptalo na instalaci a všechen ten brajgl kolem. Zahrál jsem si hru a oni po mě chtěli nezaujatý názor - no, popravdě řečeno, chytnul jsem se na jejich háček celkem okamžitě. Hodiny a hodiny jsem zapomínal na jídlo, vzduch nebo alespoň krátkou přestávku. Vzpomínám si, že mě nakonec museli nějak odtáhnout domů, ať si trochu odpočinu. (John Deiley)

(...)

Největším důkazem čerpání ze hry Wasteland byl pro mě ve Falloutu pes. V té hře jste měli velice brzy narazit na klučíka, který po hráči chtěl vypátrat svého pejska. On souhlasí, vběhne vedle mezi vlky, povraždí je a zjistí, že... jedním z vlků byl i klučíkův hafan. Dítě se z toho skoro pomine žalem. (Scott Bennie)

(pokračování rozhovoru)

Eddie Rainwater stojí spolu s kolegou Scottem Rodenheizerem za velkou většinou finální práce na dnes už legendárních "talking heads". Na překladu rozhovůrku se pracuje.

Pověz nám něco málo o sobě, co jsi už v kariéře dokázal, …

Moje dosavadní činnost je evidentně propojena s grafikou ve hrách a jsem moc rád, že mě stabilně uživí něco, co zároveň miluju, což je vytváření artů a rozvíjení vlastního umu. Přestože jsem kvůli studiu na umělecké škole Otis Parsons se přestěhoval do Kalifornie, nikdy jsem nedoufal, že v životě dopadnu tak dobře. Můj prvotní nápad byl dělat komiksy na volné noze, obaly ke kížkám etc, možná pro sichr i nějakou práci s filmem. Někdy ve dvaadevadesátém mi hry nabídly trvalou práci (což je pro „hladového umělce“, za kterého jsem se tenkrát považoval, skutečně zajímavé) i šanci růst/učit se s posledními výkřiky daných technologií, které byly tenkrát vlastně něco docela nového. Je fajn říct, že jsem byl schopen adaptovat se různému softwaru rozličných projektů, od 2D/2D animací spritů po 3D/3D animaci spritů, po realtime 3D/3D animaci, animace xichtů, krátká videa, motion capture a to je tak zhruba všechno. Časem jsem začal udávat tón já, což bylo cool – nakonec jsem se přichomýtnul až ke tvorbě postav pro onlinovku World of Warcraft, za což jsem nesmírně rád; vyrůstal jsem totiž na fantasy knihách/komiksech všeho druhu, takže žádný div, že mě práce na WoW zcela uspokojuje. V Blizzardu je to úplná balada, prakticky se nemusím starat o nic jiného, než o svůj další růst. Pracuje tady taková hromada supertalentovaných lidí, že se zdá, že strop růstu je – bez ohledu na to, jestli se mu někdy přiblížím nebo ne – prakticky nekonečný. Jsem rád že jsem se naučil dělat pořádně s animacemi, i když pro mě tudy primární cesta nevede. Doklepu to jako doposud – je ironií, že se v poslední době vracím zpět ke 2D kořenům. A jsem za to rád.

(pokračování článku - prozatím jen anglicky)

Server No Mutants Allowed přinesl v rámci nemálo omílaného desátého výročí košaté interview s osmatřicetiletým američanem Jasonem D. Andersonem, kterýžto se na vzniku FO1 velkou měrou podílel a to především v oblasti grafiky a gamedesignu. Je-li někdo ochoten tu hromadu textu přelouskat do CZ/SK, nechť na sebe upozorní třeba touhle cestou...